Dnes začne po 4 letech další olympiáda v Pekingu a kolik politiky se kolem ná točí to je až k nevíře. Ale...
Denně slyšíme v médiích, čteme v novinách a já nevím kde ještě jinde, jak ta Čína porušuje lidská práva, jak by se jim to mělo dát najevo,. politické organizace radí sportovcům, jak dát najevo svůj nesouhlas , politici nosí tibetské vlaječky atd.
Co se však stane po zahájení sportovních soutěží? Ti, kteří honosně prohlašují, že na OH nepojedou, si už balí kufry včetně rodiny (třeba syna), ti kteří prohlašují, že se na olympiádu dívat nebudou, si k televizi připravují popcorn a kafe, ti, co o ní nechtějí ani slyšet, místo slunění na pláži surfují po internetu, aby se dozvěděli co nejvíce. A když se našim sportovcům bude dařit, sledovanost třeba finále oštěpu, vodního slalomu bude vyšší než kulturních diskuzí třeba na ČT1, ministři a vláda budou přijímat úspěšné sportovce a budou se chtít přiživit na slávě (co třeba ministr školství Liška - vášnivý odpůrce Číny).
Zajímavé je, že na letošních OH se účastní 205 států - nejvíce v celé historii - vlastně nikdo olympiádu nebojkotuje.
Ať si proboha ti, kteří o OH nechtějí ani slyšet, nelžou do kapsy. Svůj postoj k Číně mohou, mohli a budou moci vyjádřit jinak a jindy, ale ať do toho ještě netahají sport. Ona Moskva 1980 a Los Angeles 1984 nestačily?
