Teď jsem se dozvěděl, že jste bílá elitářka. Styďte se.

https://echo24.cz/a/S7JfW/pravopis-je-elitarsky-a-...

Početla jsem si - zapomněl jste mě upozornit, že jsem chlap.

Četl jste báječnou knížku Pan Kaplan má stále třídu rád? Tak asi tak.

Souhlasím s vámi. Vždycky rostu, když v článcích vidím "díky" a ono je to nějaká katastrofa. Mám češtinu moc ráda a na střední si ze mě vždycky utahovali, že píšu moc spisovně. Mně ty hovorové výrazy prostě nešly psát - něco jako páč, sem si řek... Teď je to hodně moderní jak v blozích, tak třeba ve videích na Youtube - abyste byli čtenáři/odběrateli blíž, aby měl pocit, že jste jedna z nich. Přitáhne to víc lidí, protože si na nic nehrajete a mluvíte jako normální lidi. A je to "cool". Nemluvím extra spisovně, nedávám důraz na "jsem", prostě řeknu "sem", ale myslím, že by v mluvě měla být nějaká míra, a pod tu se nesnižovat. Člověk musí být schopný komunikovat v různých prostředích. Při výběrovém řízení na Erasmus nám na pohovor chodili studenti, z nichž spousta s námi mluvila jako s kamarádem. Rozhodně u mě dostávali body dolů. V dnešní době si lidé snaží všechno zjednodušovat, i češtinu se snaží zjednodušovat. Je pravda, že některá pravidla jsou možná zbytečně složitá, ale nějaký standard by se měl udržet. Myslím, že výrazová schopnost (jak verbální, tak neverbální) je úzce spojená i s tím, jaký člověk je, s jeho/její inteligencí a schopnostmi.

Na to jsem / sem se nejdříve podívejte, jak to je správně:

https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911

Včera mě uzemnila zprávařka na Čro Dvojka. Prý..."pohřeb prince Philipa se odehraje..."

Ach jo.

Máte pravdu. Čeština dostává na frak.

Já začínám být alergická na dotaz moderátora "Jak to čtete?". Přičemž nejde o nic čteného, moderátor (zhusta P. Wolfová) se ptá na to, co si tázaný o tom myslí, jak to vnímá... leč konkrétní dotaz je vskutku vysloven "Jak to čtete".

Podobně se mi těžko "vstřebává", že bych měla něco vstřebat, když to mám přijmout, mít na to názor, smířit se s tím nebo tak.

Přiznám se, že v dokumentech na Prima ZOOM mě občas taky něco nakrkne, ale taková banalita by to určitě nebyla...

Všimla jsem si v mluveném projevu, tedy havně v TV reportážích, častého používání ukazovacích zájmen. Možná to má taky původ v angličtině. V první větě reportáže se dozvíme, že např.:" přišla vichřice, která způsobila pád stromu na dům". A v další větě pokračuje:"ta vichřice zlomila vršek toho stromu, který spadl na střechu toho domu." Všímám si toho čím dál častěji a pěkně mně to tahá za uši. Vnímám tento způsob vyjadřování hlavně u mladých komentátorů. Buď tak získávají čas kvůli nedostatku slovní zásoby nebo je v tom angličtina?

To máte pravdu - zbytečné užívání (bacha, dnes by se spíš řeklo nadužívání) ukazovacích zájmen je zbytečné až divné.

Stejně tak jako používání "vlastně", "určitě" - kde to je zbytečná a divná výplň slovního projevu.

Máte mou přízeň, paní autorko. V dnešní době mi chybí nejen správné vyjadřovaní, ale postrádám i jeho dřívější košatost. A co mě nejvíc tahá za uši, je používání sloves zmínit se a diskutovat ve čtvrtém pádě. Vždy jsme diskutovali o něčem a zmiňovali jsme se též o něčem, dnes se to poangličtilo a zmiňuje, respektive diskutuje se něco. Pokud bych to chtěl říct trochu nadneseně, poslouchaje dnešní mluvu, hořce pláču.

Díky. Jinak viz výše - má odpověď pí Marii Šípkové. Je toho hafo, co by alespoň lidi ve sdělovacích prostředcích měli umět, ausgerechnet jsou-li za to placeni.

Je rozdíl, píšu-li na blogu, nebo sděluji něco oficiálně celému národu.

Pokud je barák ruina a máte ho správně pojištěný, pak můžete o něj přijít díky povodni. Načež bouchnete šáňo, že jste ušetřila na nákladech za demolici.

...ale no tak...

Koneckonců i kdyby jó, tak to určitě nesvěříte reportérovi, takže tento nemá důvod použít díky... (Heč, furt mám pravdu.)