Váleční veteráni aneb žvanění do vnitřních záležitostí cizího státu

Nemám to ráda. Nikdy jsem neměla. Ty kecy zvenčí. Proč někdo zvenčí žvaní někomu jinému do jeho života. Jsou jistěže výjimky. Třeba lidská práva. Jistěže byste měli mít dostatečné informace, jestli se zastáváte těch správných.

Když v 90. letech byla válka v bývalé Jugošce, přišla mi děcka domů s tím, že ze SRPŠ jsem zaplatila tisícovku na Srby; no tož jsem šla na poštu s patřičným účtem a zaplatila tisícovku na Chorvaty. Páč jejich vzájemný boj mi nebyl jasný a nehodlala jsem se jim do toho plést, natož pak při neznalosti situace někoho preferovat. Nicméně učitelka mých dětí na ZŠ je do toho zapletla – a já musela reagovat.

A od té doby si dávám pozor. Ne na tisícovku – tu mám na cigárka. Dávám si pozor na to, na co přispívám ze svého velmi podprůměrného důchodu. ( No vlastně ani ne, mám někoho, do koho bych přebytečný peníz – kdyby se naskytl – mohla vrazit… dohromady jich mám pět: tři dcery a dvě vnoučata...)

A zrovna tak, jako by se mi nelíbilo, aby mi někdo žvanil do toho, kolik peněz dám Ninušce, kolik Ronynce, či kolik Naděnce s Tomem a Kubíkem a Haničkou, tak nemám pocit, že je dobře žvanit státům do jejich vnitřní politiky.

Mají Amíci za veterány vojáky z Vietnamu? Jistěže ano. Udělali z nich zhusta „závisláky“, v té době letělo LSD, a doma proti nim demonstrovali… Mají Amíci za veterány vojáky z Pouštní bouře z roku (tuším) 1990? Jistěže ano. A šlo v podstatě o ropu, žádná lidská práva či demokracie.

Jsou to váleční veteráni a určitě je potřeba se o ně postarat. No tak jestli Rusové v Dumě sami uznají ( a nééé že by to tak vypadalo), že ti jejich SSSR vojáci, co sem vlítli v srpnu 1968, jsou váleční veteráni a přidají jim na důchodu – tak já s tím fakt nemám problém. A nechápu, proč my se tady tím zabýváme…

Teda ne MY, normální lidi; politici a mediální prostředky.  Hele starosti tohoto zaměření bych fakt (fuck) chtěla mít.