- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zrovna tak jsme my, puberťáci ve věku 13 - 18 let, žvanili s "regulovčíkem", kterého nám v Litvínově 22. srpna 1968 flákli na křižovatku. Neb tanky v noci jezdily i kudy neměly. Což bylo příkladně kolem domu, v němž jsem bydlela. Ale jezdit měli "horem" po hlavní ulici.
Ten chudák "regulovčík" netušil, kde přesně je. Chlapci bylo 17 let, od 15 byl ve vojenské škole. A tady byl proto, aby nás "nenapadli Němci". Pravda, kdyby sem do tzv. Sudet vlítlo vojsko z NDR, mohl to být "šrumec".
Ten klučina o situaci věděl ještě míň, než my, puberťáci. A byl vyděšený už jen těmi dotazy, jimiž jsme ho zavalovali...však víte, ruštinu jsme uměli.
Problémy s průjezdem tanků tady nebyly, jen lehce rozbité silnice od pásů... Žádná střelba, natož nějací ranění.
Dokonce někteří jedinci (10 - 12 let) házeli na projíždějící tanky růže. Ne že by ta děcka věděla, co činí. Leč rvala růže v zahrádce dědka, který jim bral míč, když do záhonu spadl... Snad je po 1989 nepotkalo hodnocení, že "vítala" vojska Varšavské smlouvy...
A od 23. 08. 1968 byl tady klid. Projeli, odjeli, nic se nestalo.
Jen toho mladého kluka je mi líto, jestli se vůbec dověděl, která bila...
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...