Nikoliv proto, že bych chtěla radit, neb mi je přes 60; už vůbec ne proto, že jsem v Emirátech byla prvně. Leč proto, že kdybych to sama věděla, bylo by to lepší. Například výměna peněz, resp. placení vůbec.
Rozhodně nejlepší placení je kartou. Jo jo doma na výpisu z účtu pak zjistíte převody mezi dirhamy eury a korunami - ale co už: jste na dovče. Pár drobných se hodí do taxíku - v něm berou jen dirhamy a dolary. Kartu ani eura ne.
Eura vůbec berou poměrně sporadicky a rozhodně neberou mince - ani tam, kde berou bankovky. Nazpátek vždycky dostanete dirhamy, to i na dolary. Dirhamy, když jich nemáte hafo - ba i když máte - utratíte při odletu na letišti. Je to jednodušší než shánět doma v ČR směnárnu, kde je promění na koruny.
Domluva v angličtině. British Oxford English mě učili leta, stejně tak jsem ji poslední leta používala leda na dovče... Takže s vědomím, že má angličtina není nic moc, sděluji - v Emirátech je výslovnost zhusta stejný humus, jako zní americká angličtina. (To vím proto, že jsem dělala pro americkou firmu, klídek tady na Mostecku, a rozuměla jsem jim tak z 80 %.) Netuším, jak hovoří rodilí Emiráťané, těch je v SAE pouhých 12 % a nejspíš na dovče na žádné nenarazíte; hovořila jsem najmě s Indy, kteří v resortu pracovali coby číšníci, uklízeči, barmani, vítači (ti, co otvírali dveře do jídelny a chtěli vědět číslo pokoje, který se jde najíst), plavčíci, recepční atd. a jejich výslovnost byla podle oblasti, z níž v Indii pocházeli. Někdy to byla těžká řeč. Ale domluvili jsme se vždycky, snaha byla oboustranná.
V emirátu Ras Al Chajmá, kde jsem vegetila v resortu Al Hamra Residence and Village, byly zadarmo jak slunečníky, tak lehátka s matracemi i osušky, a to jak u bazénu, tak na pláži u moře. Osušky se půjčovaly na číslo pokoje. Bylo tam velké golfové hřiště, to jsem nenavštívila, jen viděla; vlastně okolo něho byl celý resort Al Hamra.
Kam na výlet. No to si fakt musíte rozmyslet sami. Já jsem vyrazila do Dubaje - páč všechny fotky a pohledy z Dubaje nemaj´ vadu. Já jsem nicméně Dubaj vyhodnotila jako třetí nejšerednější město, které jsem navštívila (horší je Ústí nad Labem a Teplice). V Dubaji je jistěže něco světových rarit. Ta Jehla - nejvyšší na světě, s anténou 829,8 m (pro srovnání: Empire State Building má s anténou 443,2 m); pak tam mají obchoďák s největším mořským akváriem - hele, tam jsem nebyla, tam asi jít. Další obchoďák má ten lyžařský park. (Já nelyžuju a kdyby jo, tak pojedu lyžovat do Alp...)
Ale jinak, když chcete v květnu do tepla, nemají Emiráty na obratníku Raka vadu. Nikdy jsem tak daleko na jihu nebyla a líbilo se mi moc. A taky jsem poprvé letěla "letadlem". Už jsem v životě letěla Iljušinem (do BLR), TUčkem (1981 s Čedokem na Kypr), letěla jsem s Boeingem 737 i 747, ale teď jsme prvně letěla s airbusem A 380 - 800. Jestli Vás to zajímá, najděte si. Já jen konstatuji, že vzlétá i přistává tak, že netušíte, necítíte. Po Iljušinovi z 80. let jsem podruhé měla prostor pro nohy, takže kolena jsem měla dobře 15 cm od sedačky před sebou. A jistěže jsem byla v economy class.
