Patrně zbývá ještě 699 pum ve Staliňáku

Jsem starousedlicí, takže chemičce v Litvínově říkám tak, jak jsem to znala od mala. Staliňák. Původně - neb ji tu postavili nacisti - se jmenovala Sudetenländische Treibstofferwerke AG;

nebo taky nějaké to hydrowerke; zkrátka spadala pod Hermann Göring Werke, GmBh. Čili pod akciovku. A změnu německých názvů si fakt nehodlám pamatovat.

Byli to nacisti, kteří první kopli „na zelené louce“, aby vybudovali závod na výrobu benzínu z hnědého uhlí.

Tož dotazy současných „novinářů“ u příležitosti řízeného výbuchu KDY A JAK NĚMCI OBSADILI CHEMIČKU, jsou jasným dokladem toho, že si neudělali domácí úkol.

Už na podzim 1938 Němci začli s budováním chemického závodu a 5. května 1939 přijel Konrád Henlein, aby položil základní kámen.(Další údaje: Most 1932/1982; vydání první; vytiskla Severografia,1982.)

Již v roce 1942 byla zahájena výroba, kterou se podnik zařadil mezi významné průmyslové komplexy...(Kniha o Mostecku; vydání první; Grafiatisk Děčín, 2000.)

No a s tím jistěže souvisel rozvoj hnědouhelných dolů, třídíren uhlí, elektráren – ale taky koncentrací levných pracovních sil a pro ně postavených pracovních, internačních a zajateckých táborů v okolí. ( Viz i Litvínov v proměnách času, vydání první, nakladatelství Dialog, 2003.)

A pak přišlo ta bombardování. První 5. května 1944. Britské RAF sem vlítlo v tzv. Bitvě o palivo a vrhlo sem 2 100 pum. (A třeba ta jedna z nich byla ta, co tady byla řízeně odpálena. Z mého neodborného pohledu vyšuměla...)

Obecně a průměrně to je asi takto: bylo 17 náletů na chemičku. Byly od 5. května 1944 do 6. března 1945. Lze předpokládat, že sem padlo dobře 34 000 pum, a to jak různé velikosti, či kalibru, tak složení.

Průměrně 10 % shozených bomb nevybouchne. Teda těch z 2. sv. války. Takže jich tu můžeme mít až 3 400. To je velmi nepravděpodobné, páč hafo jich bylo zlikvidováno hned po válce. A pak pyrotechnici zlikvidovali jednu v roce 2015, další v roce 2021 ... a nevím, kolik předtím, moc to nesleduji, páč se nebojím, neb pyrotechnikům a IZS věřím.

Leč i tak se ještě stále předpokládá, že by jich tu mohlo být nevybuchlých cca 700 kousků.

Teda teď už jen 699.

Jo a k tomu Staliňáku – taky nějaký novinář pravil, že měla být chemička po válce zlikvidována a neobnovena, ale že se přišlo na to, že by to byla neefektivní. To mě hodně pobavilo.

Páč chemička jako součást Hermann Göring Werke, GmBh. se stala součástí válečné kořisti SSSR. Ten si ji mohl do šroubku rozebrat a odvézt, leč ministr zahraničí Zorin ji někdy v červenci 1946 ( hele 6. nebo 7. července nebo tak, páč pak jsme tu slavili Radostné dny Stalinovců) věnoval jménem Stalina lidu Československa. Takže dostala chemička jméno Stalinovy závody.

No něco takového v druhé půlce roku 1945 po osvobození Rudou armádou nezrušíte, dokonce i kdyby to nikdo nepotřeboval. A že chemička se hodí imrvére a dodnes furt.

(Název se jistěže začátkem 60. změnil na Chemické závody ČSSP, pak různě i Chemopetrol, až jsme skončili na Orlen Unipetrol, přičemž ten Unipetrol dlouho nevydrží. Stačit bude Orlen.)