Začalo to v divokých devadesátkách, kdy se každá demonstrace dmula transparenty či podomácku vyrobenými hesly "Nejsme jako oni". Což se v různých formách drží dodnes. Současná vláda se důrazně distancuje od předchozí, neb
"nejsme jako oni".
Vážení čtenáři, to je zásadní omyl. Všichni, potažmo každý z nás, jsme jako "oni". Jiní tu totiž nejsou. Nesnáším mediální a politické bláboly typu: jsou mezi námi hluboké příkopy... a kdekdo z tzv. mainstreamu do mne rve, jak se nesnáší očkovaní a neočkovaní, jaký je příkop mezi příznivci a odpůrci prézy a blábláblá.
Hele je nás 10 miliónů. Dobrá, sčítání ukázalo, že 10,5; leč těch 0,5 jsou cizinci. Takže 10 mega. Tak narváno, jak máme my v celé republice, má 30 světových měst. Taky jich tam je 10 mega. Takže na co si hrajeme?
Naštěstí si ovšem aspoň hrát umíme - prý je teď vypsána jakási anketa na to, abychom měli také nějakého ptáka coby symbol státu. Tuším, že s tím začal A. Vondra, který by rád ledňáčka. Hele ledňáček je krásný ptáček. Kolik ho v republice máme?
Já jsem pro vrabce. Není velký (jakož ani naše republika), nikoho moc nezajímá (jakož ani my ne), je poměrně drzý (to k nám taky sedí), je celkem roztomilý (to náš národ nijak moc není, ale tak se přizpůsobíme, což?).
Ptáček je to sice nezbedný, ale užitečný, rozlezlý téměř po celém světě (kdo ve světě nemá české kořeny?) a nekope žádné příkopy. Jakož ani my nekopeme, ačkoliv to pořád slýcháme - už dobře 30 let.
Až konečně zviditelňující se jedinci pochopí, že "jsme jako oni", páč jiní tu nejsou, přestaneme poslouchat, že je někdo podstatně lepší, mravnější a pravdomluvnější, než jeho předchůdce v téže funkci.
Jsme jako oni a jestli chceme změnu, musíme začít u sebe. A být jako vrabci - užiteční, společenští, lehce drzí, přizpůsobiví, drobně roztomilí, přesto občas nenápadní, ale sví.
