Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, aneb sama jsem si „nakálela“ do bot.

Jedna ze tří mých milovaných dcerušek píše knížku. Druhou. U té první knížky jsem měla hafo připomínek a oprav a editací a co jsem neudělala sama, nikdo jiný nereflektoval. A já udělala chybu,

že jsem nezkontrolovala své opravy a připomínky, tedy jejich realizaci.

Což jsem v případě druhé knížky nehodlala zanedbat. Všechno půjde přese mne – pravila jsem Ninušce.

A Ninuš se s tím vyrovnala, a dokázala mi, že si to fakt hezky užiju.

Jednak to napsala báječně. Nejen že tam nejsou hrubky (no jo pár výjimek u přivlastňovacích zájmen), hrubky nedělala nikdy nijak zvlášť…

Ale ani jednou nenapsala klišé „ z úhlu pohledu“ – což v první knížce používala často, ba aniž by po upozornění opravila; což já opravila několikrát, a pak jsem jen upozornila… mea culpa, že jsem neohlídala.

Já to nesnáším: buď máte na něco pohled, náhled,nedej bože názor, nebo je váš úhel jiný… Je to stejný děs jako středobod. Jak může někdo mít středobod???!!! Buď jde o střed, nebo o ústřední, případně i centrální bod, ale i to je v případě STŘEDU blbina. Ústřední případně centrální může být systém anebo kdeco, ale v případě bodu…to je prostě střed. Bod.

Zpět k Ninušky knížce.

Zvolila formu konkrétních záznamů včetně všeho toho, co prožívala a chtěla se s tím svěřit. A vyrovnat. Ba víc. Tím že napsala, jak to cítí a dělá, chtěla podpořit všechny ty, kteří jsou na tom fyzicky podobně… Aby se s tím i psychicky dokázali srovnat. Možná až vyrovnat.

Ta knížka je fantastická v tom, že zjistíte jak je děsný, když máte problémy s vylučováním. Páč kdo z nás se dokáže svěřit s tím, že měl problém s tím, aby si utřel zadek?

Ke knížce „Psáno (k)lidem“ mé dcerunky Ninušky.

Napsala ji báječně. Což každý, kdo mne zná, ocení jako objektivní hodnocení, neb jsem „krkavčí matka“ a co se češtiny týče, má se mnou kdekdo problém.

Ale napsala ji báječně, i co se obsahu týče. Toho jsem se trochu obávala, řekla mi, že to bude „docela filozofický a že z toho budu mít tik“. Páč se známe.

Ona Ninuš vyznává ten (podle mého názoru blábol) Nietszeho „Co tě nezabije, to tě posílí“. Zatímco já říkám, že mě pár věcí nezabilo, zato mě dostaly na úplný dno, pak do suterénu, dalšího suterénu a vyhrabat se z toho trvalo čím dál dýl…takže žádný posílení.

Nedostala jsem tik.

Dostala jsem pár „objednávek“ na Niny knížku od svých kámošů s tím, že já přes Niny nově zavedenou webovku nechám poslat, oni na dobírku zaplatí. (Neb nejsou na knize xichtů = fcb, kde posléze kdeco o objednání a zaslání bude.)

Takže všechno bezva. Akorát že jsem se vloudila do VŠEHO, čili zařídit nakladatelství, tiskárnu, zálohové platby, distribuci, e-shop, sklad, balné a poštovné, webovky, dohodnout cenu knížky s ohledem na současnou drahotu (já bych byla pro 450 korun, ale byla jsem ukecána na psychologicky výhodnějších 390 korun - s tím, že když se prodá všech 700 výtisků, tak se náklady vrátí…), ekonomiku, daně – zkrátka věci, které neumím. Přímo tomu nerozumím. Hele ale už to všechno vypadá hóóódně zařízeně.

Patří mi to! Každý dobrý skutek…

Leč teď: hurá do toho…a nakladatel i kámoš přes tiskárnu a Kristýnka přes posílání jsou tak zlatí, že mi s tím pomohou. Co mně. Ninušce.