Jsem plachá, tichá, nesmělá a bojím se psů

JSEM plachá, tichá, nesmělá, a v tom, že se tak neprojevuji, jsou leta dřiny a tvrdého odříkání. Stejně tak se bojím psů. Od svých 8 let. Je to psychické a jak říkám kamarádkám (kdekterá má velkýho čokla) po 0,5 l suchého ČV budu

za kámoše. Přestanu se bát. Přesto že vím, že šelmy psovité nesnášejí alkoholiky, tedy někoho, z koho táhne chlast. Asi to nebude úplně pravda, jak se po půl litru ČV přestanu bát psů, tak i oni se se mnou skamarádí.

Tohle je sousedův čivava. Vzteklej, uštěkanej, ale nebojím se ho. Je totiž ve velikosti, kterou bych na vlastní obranu dokázala nakopnout... Patřím k těm vyvoleným, na něž neštěká.

Zbytek čoklů jsou fotky z návštěvy u kamarádek – Věrči, Ály, Sylvy a Magdí – a to v průběhu posledních více než 10 let.

Fakt jsem hrdá na to, že se sice psů bojím, ale psi kamarádek mě „žerou“, resp. nežerou.