Jako by nestačil covid-19 aneb do třetice všeho zlého

Život jde dál i s covidem a přináší problémy. Ty běžné. Co se rády kumulují. Sousedce a kámošce Věrce od loňského října do konce roku klekla pračka, televize, varná konvice.

Taky jí přestal zvonit zvonek u venkovních dveří, odešel jeden vypínač na světla… No na rozvedenou matku dvou kluků a dvou vnoučat docela dobrej záhul ausgerechnet před Vánoci.

Řešit covid-19 nebyl čas. Jasně že dodržovala všechna nařízení, jednu chvíli i se mnou mluvila jen po telefonu…

A přišel rok 2021. Mně klekla pračka. Zatím nevím, vo co gou, ale při ždímání šíleně rachtá a zdá se, že buben je nějak moc pohyblivý… Tipla bych si, že někde odpadl nějaký šroubek, co jednak dělá ten příšernej rachot, druhak uvolnil buben.

Taky mi odešla jedna elektrická ploténka na sporáku. Jsem si na ni dala vařit brambory, světélko, že plotna zapnuta, svítilo, a po 20 minutách, kdy brambory měly být uvařeny, byla plotna studená…

No jo – hezky mi ten novej rok začal. A znáte to: do třetice všeho dobrého a zlého. Čekám, co zlého do třetice dorazí. A že dorazí, tuhle zkušenost jsem učinila už dávno.

Teď jen čekám, co to bude. Před možností lapnout koronavirus se chráním respirátorem a omezením vycházení kamkoliv (no ne že by bylo kam chodit, že jo); takže copa mě do třetice čeká?

Autor: Alena Křehotová | pátek 8.1.2021 12:26 | karma článku: 16,50 | přečteno: 666x