Já říkala, že s Trumpem bude sranda

A to jsem netušila, že bude chtít Kanadu začlenit jako další stát do USA. A skoro bych řekla, že šance ani tak nezáleží na Kanaďanech, jako na Velké Británii. Koneckonců Kanadě „vládne“ britský panovník jako takový a navíc nese

titul krále země... (Z tohoto pohledu je nevýznamné, jestli má J. Trudea titul premiéra = dosud, nebo bude guvernérem = dalšího státu USA.)

Takže Trump by měl oslovit spíš Británii... tedy Commonwealth.

U Grónska nemá šanci – ne že by ho Holandsko (oprava – Dánsko, viz komentáře) ohrozilo, ale nedovolí mu to Rusko. Protože jde o snadný přístup k Arktidě, a tam má USA i Rusko stejné zájmy, takže sebemenší ( v případě Grónska hodně rozlehlá) výhoda se nepřipustí.

Panamský průplav bych jako vlastnictví Panamy odepsala. Jeho běžné využití se nijak nezmění. „Svět“ ho nejspíš klíďo Trumpovi nechá.

Co ovšem bude hóóódně zajímavé, to bude setkání (pardón: samit; piš summit) Trumpa, Putina a čínského prézy Si (křestním jménem Tin-pching).

Zdá se, že hoši si hodlají rozdělit „vládu ve světě“. Nejen teoreticky geopoliticky, ale reálně geograficky. Tedy ve sférách svých zájmů. Pokud se na nich dohodnou, tak zbytek světa případné změny neovlivní.

Evropa má v tomto stádiu stejný vliv, jako Afrika. Aniž bych chtěla Afriku dehonestovat.

Jak jsem loni koncem léta byla pravila: s Trumpem jako prézou bude sranda.