Už mnoho let si myslím, že: a) Matce přírodě jsme se jako lidstvo nepovedli; b) coby druh jsme se jí navíc vymkli z rukou; takže c) by s námi měla zatočit jak s dinosaury. Ale možná to není taková hrůza.
Prostě si myslím, že coby druh se pořád potácíme v kruhu - od války k válce. Prostě jsme nepoučitelní.
Jako druh. K tomu mě ostatně přivádějí i kecy typu, že ničíme Zemi. To je jediné, čeho se nebojím: nemáme na to, zničit planetu. Zničíme sebe jako druh - a bude nám to patřit, když se o to postaráme (a ne že bychom se nestarali) sami. Nepotřebujeme na to jadernou válku, stačí ničení ostatních druhů - fauny i flóry na Zemi - a je vystaráno.
Ale mezi lidstvem jsou i lidi, kteří se starají. Jak o planetu, tak o své bližní. Současné války tím neovlivníme. Ale můžeme ovlivnit další konání. Tím jací jsme a budeme. Vstřícní, empatiční, chápající ostatní, potažmo i odpad recyklující.
Někde se začít musí. A já jsem na tohle vůbec nevěřila. Že na lidstvo - to je z perexu jasné; ale ani na jednotlivce...to by bylo sáhodlouhé povídání doložené konkrétními důkazy...
Ale teď už na jednotlivce věřím.
Moje od 19 let vinou nevyléčitelné nádorové nemoci dcera je ochrnutá a zhoršuje se to ( bude jí 34 let) , takže potřebuje - po 9 letech - jinou invalidní sesli. Aby mohla provozovat ještě aspoň nějaké aktivity...
Napsala to na svém FB (jak já říkám: knize xichtů) , já to rozšířila na svém blogu (ne tomto; tady se číslo účtu nesmí - viz kodex blogera) a kámoši blogeři posílali dál.
http://alka-fejetony.blog.cz/1804/pro-ninusku
A už jsme téměř na potřebné částce.
Takže možná jako jednotlivci jsme v poho; možná by nás Matka příroda ještě mohla vzít na milost. Aspoň jako mnohé jednotlivce.
Všem z Vás, kteří tento blog, potažmo i ten můj druhý čtete, eventuálně jste na FB a víte o Ninušce, moc děkuji za příspěvek. Prostě jsem zvyklá děkovat...
I když o tomhle (= příspěvku) tenhle článek FAKT NENÍ.
