Naše kultura nepotřebuje obohatit, je bohatá dost...

...když si na to vzpomeneme. Pod přívalem hord odkudkoliv se zdá, že nám slábne paměť.

Děti jsou naše budoucnost

Je zajímavé sledovat zvláštní směs nechuti a nadšení, kterou lze spatřit ve tvářích dětí, které se v září vrací do školních lavic. Velice dobře si pamatuji na "těšení se" na kamarády a na obavu z toho, co nám ta "nerudná úča" zase bude cpát do hlavy. Ten, kdo opakoval nejlépe probranou látku, dosáhl úspěchu. J. Dušek ve hře "Čtyři dohody" říká: "Vůbec nám není podezřelé, že tu látku už někdo probral. Lepší kusy si nechal pro sebe a zbytek předhodí mládeži."

Je fakt, že na "vtloukání" si do hlavy statí, vzorců, dat a jmen nazpaměť je ubíjející. V první třídě se všichni těšíme, že se naučíme číst, psát a počítat. Rádi zpíváme a kreslíme. V prvouce jsme se dozvěděli něco o své vlastní zemi. Po cestě se však někde radost z poznávání ztratí. Asi proto, že nepoznáváme, neprožíváme, neobjevujeme...  ...jen dostaneme předepsány úseky učebnic, které je potřeba se naučit jako básničku.

Nevzpomínám si, že bychom se učili něco o tradicích, lidových krojích, svátcích. K tomu určené předměty jako hudební výchova a vlastivěda je utištěna předměty, které někdo považuje za důležitější. Asi ano. Ve hře "něco za něco" je potřeba umět hlavně počítat. V globální vesnici je znalost minimálně dvou cizích jazyků považovaná za samozřejmost, ale znalost jazyka vlastního se redukuje na psaní smsek a mailů bez diakritiky.

Má vlastní země

Nesouvisí s vlastnictvím půdy. Vlastní země je vlast. Kus pole, rybníka a lesa, který bráníme s nasazením vlastního života. Vlastní život, vlastní země - vlast. Tu naší nám odkázali naši předkové po staletích šarvátek. A ten vznešený pojem, který jsem raději zmínil hned několikrát, byl brán postupně do úst tou nejhorší verbeží, která Čechami prošla od roku 1948 až podnes. Dopřáváme sluchu vlastizrádcům a už se ani nezmůžeme na pořádný bonmot, když se nám přijdou před ministerstvo chechtat do xichtu.

Když se spojí frustrace z politické "repre", nemastná neslaná školní výuka, rodiče zaneprázdnění honem za životní úrovní a televize, která nemá prý lidi vzdělávat ale bavit (tento výrok opravdu řekl jeden z rozhlasových a televizních radních), má jedinec pocit, že je ztracený.

Multikulti...

Pokud jsme si vědomi své vlastní pozice ve své vlastní zemi a cítíme v zádech tradici, nemůže nás žádná "kultura z dovozu" ohrozit nebo popouzet. Nedávno jsem na Chodských slavnostech v Domažlicích viděl místní babičky v krojích, jak si se zájmem šli poslechnout jakousi folklorní skupinu ze Srbska. Necítil se nikdo ohrožen. Myslím, že by se tak necítil ani, kdyby se šikovní Srbové rozhodli v Domažlicích zůstat.

Problém do normálního mezilidského soužití vnese nám dobře známý politik. Místo, aby nechal přistěhovalce svému osudu a tím je "přinutil" najít si cestu nejen k lidem, ale i do práce, vytváří (navzdory velkohubým prohlášením, že nikdy nikoho nebudou diskriminovat) nestabilitu protěžující jedny před druhými.

Ti druzí jsou starousedlíci, kteří vidí mnoho neřešených problémů a vlastních potřeb, které však musí počkat do doby, než bude postaráno o zdánlivě slabé.

Ojedinělost nikomu nevadí...

Ani rozdílnosti. Opět vzniká problém tam, kde jsme jaksi vykořeněni ze své vlastní tradice a máme strach, že ti, kteří přicházejí semknuti a dbalí svých zvyklostí naší kulturu nahradí. A jak je vidět v zahraničí, opravdu se to může stávat.

Zrovna tak máme problém, když jsou na úkor starousedlíku přehlíženy kriminální skutky menšin, které se zdají být nepostižitelné. Na policejní zásahy proti "vlastním lidem" musí být verbováni asi speciální policisté, protože ti, které znám já, mají na věc stejní názor, jako nespokojení občané.

Už dávno jsem tvrdil, že problém začne až se k "extrémistům" přidají normální lidé. Maminky s kočárky. Ta doba je tady. A problém taky. Nejsou pravdivé věty, že pravicoví radikálové se na těchto akcích "přiživují".

Hrozí návrat variace na Norimberské zákony?

Oni jen získali podporu voličů - reálné nebezpečí pro všechny, kteří nejsme dost nordičtí, protože jednou tito pánové nemusí řešit jen vcelku pochopitelnou nevoli lidí, kteří nehodlají dále snášet teror od nepřizpůsobivých skupin. Plně se připojuji k požadavkům lidí, aby bylo všem měřeno stejným metrem!

Nemůžeme však od svazáků u vesel čekat, že budou něco řešit. Ještě stále je co v republice ukrást, takže opravdová politika přijde na řadu později. Spíše pozdě...