Kterak se mi zdravý rozum málem utopil v záplavě "ismů"...

Slova plynou z různých stran a úst, více či méně nevymáchaných, jako povodeň. A můj rozum pluje na vratké bárce v těch bouřlivých vodách, kličkuje mezi kameny bonmotů a sleduje pobavené a arogantní tváře těch, kteří by měli být pokorní.

Chodil jsem dnes od stromu ke stromu, od houby k houbě. Zdánlivě pěkná napohled byla prašivkou nebo prožraná červy a ty pod nánosem jehličí a listí, leckdy trochu od bláta, byly jak z katalogu od Smotlachy.

Tak jako od stromu ke stromu v tom skvělém lese, chodil jsem ve svých představách od myšlenky k myšlence. Myšlenky o víře, myšlenky o filosofii, myšlenky o přesvědčeních a politických názorech. Tehdy jsem dospěl ke středu těch všech věcí, týkající se především sebeurčení člověka jako jedince a jeho vymezení se vůči společnosti a existenci. Sám sebe identifikuje a definuje skrze naprogramovanou víru (nejlépe svých předků) a je zasazen jako strom do lesa své komunity.

Kde se na té cestě stává z myšlenky nebo citu instituce? Kde se z lásky - stane láska k bližnímu?

Jakmile se promění víra v církev, názor v politickou stranu, myšlenka v ideologii - tehdy se okamžitě ztratí její podstata a její nádherný záměr. Věřím, že víra, názor i filosofie svou podstatou jsou určeny k tomu, aby člověku pomáhaly.

Instituce jej zabvují svobody. Přidávají pravidla a nařízení. Člověka vymezují a vyhraňují proti jiným lidem s odlišnými názory, vírou a filosofií.

Tak poctivým tréninkem a zvláštní shodou náhod může vzniknout vědomí, které samo sebe považuje za instituci. Werich to krásně napsal v textu písně, kde se praví:

"...najednou kde se vzal, pan NIKDO tu se vzal... a jak si předsevzal, řval: Já chci vládu!!!
Nemluvil a jenom řval, co nedal to sliboval a na svá bedra vzal, funkcí hromadu...
...prohlásil se za Krále, za Blázna, za Kata... čímž vzniknula situace značně napjatá...
...a tak z Kata a Blázna, vznikla bytost svérázna, vyvinul se nový tvor: Blázen Diktátor!"

Já osobně to chápu, jako varování před panem Hitlerem, ale ten text má platnost podnes.

Kolik je lidí, kteří srší "humorem" a hlásají názory, které už byly poznáním a lidským povědomím překonány? Když si tu plácám více méně do soukromého blogu, tehdy mi snad maximálně klesne karma, ale jsem-li ve veřejné funkci, tehdy nemám právo bohapustě plácat.

Není to totiž "můj úřad". Do tohoto úřadu jsem byl zvolen lidem, případně zvolen volenými zástupci lidu, případně jmenován reprezentantem státu zvoleným volenými zástupci lidu. Navíc lidem placený.

Na druhou stranu, kolik je kritiků a aktivistů, kteří podobně jako "pan Nikdo" řvou na všechny strany, ale nepřinášejí žádné návrhy, jak problémy řešit?

Popřávám strašně rád sluchu moudrým lidem. Těm, jejichž hlas je pokorně tichý, a tak hltáte každé jejich slovo. To co říkají sedí. Říkají to většinou mimo hlavní vysílací časy a téměř vždy mimo nejsledovanější kanály, ale mluví. Svým tichým, někdy naléhavý hlasem a mají řešení.

Na každou bolístku existuje náplast. Ale když jsme si jako malí rozbili koleno, pomohl od bolesti polibek mámy, obklad a pofoukání. Ne suché a velmi zasvěcené konstatování: "ty sis rozbil koleno...".

Poslouchejme tedy ty, jejichž hlas je slyšet méně a nenechme se zvyklat řvouny ať již v rouchu úředním nebo aktivistickém. Hledejme řešení a řešení problémů také vyžadujme od těch, které platíme. Pamatujme si, že "post není jejich", ale že jsme jim jej zapůjčili, aby nám, tedy lidu zemí Čech, Moravy a Slezska, mohli sloužit ku rozkvětu a lepším podmínkám pro život. Nejsem asi první ani poslední, kdo řekne, že ho vtipné poznámky a soukromé názory pánů v kvádrech za moje peníze nezajímají. A pokud se potrefený "papaláš" ozve, tak má čas na něco jiného, než na práci pro stát a tudíž by se mu mělo více úkolů k vypracování zadat.

Laskavým čtenářům přeji krásný večer
Váš Tomáš