Den Republiky aneb jak se ze srdce Evropy stalo překladiště...

Zapomeňme na to, že bychom o svojí samostatnost dnes nemuseli znovu bojovat. Lev který spí uprostřed Evropy nikoho nemůže ohrozit. A naši politikové jej ve svém vlastním zájmu budit nebudou...

Dnes je 28. října, den kdy oslavujeme naší nezávislost... ...nějak podobně by asi mluvil státník, pevný a silný. Místo toho uvidíme partu klaunů, kteří budou dále vyprazdňovat pojmy jako jsou "národ", "lid", "vlast" a "láska k vlasti".

Z tlukoucího srdce jedné z nejrozvinutějších ekonomik světa se stala troska. A to doslova.

Vzhledem ke své životní situaci jsem nucen přivydělávat si vykládkou kamionů. Vidím tak na vlastní oči, jak se ze všech slavných fabrik v Praze stala ohromná skladiště asijského zboží.

Kolbenka, Perovna, Odkolek, Pragovka... říká Vám to něco?

Tam, kde se vyráběli tanky pro 1. Republiku, tam dnes najdete stohy ponožek. 5 druhů, 8 barevných kombinací... ...do skladu - ze skladu.

Celá Evropská Unie má na dovoz zboží z Číny kvóty. Kromě nás. A tak se také děje, že kontajner se v Hamburku jen přeloží na kamion a už uhání (v Německu vlakem) do toho výhodně položeného území, kde si každý může dělat co chce, když na to má dost peněz.

Tady se teprve zboží clí, skladuje a rozváží do celé Evropy. V butikách Francie a Itálie pak kupujete "značkové brýle", které mají celní hodnotu 10 centů. Hodinky "jen za 2500,-", které se sem dovážejí v 50kg "krabičkách", která celá stojí 150 korun.

Prý se nekouše do ruky, která Vás krmí. Musím Vám říct, že mám sto chutí. Už i tuhle práci nám berou Mongolové a Ukrajinci, kde mafián vybere chleba a těm co makají dá drobky. Díky tomuto otrokářství jsou v průměru o čtvrtinu levnější než my.

Pomáhám tomu všemu. Mlčím a makám. Potřebuji naplnit svůj břich. Tak si dnes 28. října připomínám, že se mám za co stydět. Za svojí slabost. Za svůj hlas, který jsem promarnil tím, že jsem jej dal "demokratickým stranám".

Takto se rodí extrémismus. Z bídy a z beznaděje. A Evropské Unii se náramně hodí, že u vesel nemáme státníka, který by národ povzbuzoval. Nepotřebuje v tom výhodně položeném území žádnou rebelii.

Pokud se budeme ještě chtít vydat vlastní cestou, tak jí zaplatíme ještě víc, než si dokážeme představit. Každý z nás by totiž musel ze sebe vydat to nejlepší a to je mnohem víc, než jen posílat "100 volů měsíčně" do Bruselu a dotovat lemply...