V podstatě provládní demonstrace

Také už si dávno  nemyslím,  že  by tato vláda, zahleděná do svých “nezbytných“ reforem, které, kromě ní, nikdo jiný nepotřebuje,  se nechala ovlivnit pokojnými demonstracemi a pokojným sdělením vůle naprosté většiny národa.

Už nějaký čas se začínám bát toho, že pokud nebudou v ulicích hořet auta a dav lidí neobsadí Český rozhlas a Českou televizi, nic se v této zemi do voleb (a po nich kdoví, jestli…) nezmění.  Nemenší obavu ve mně však vzbuzuje představa,že by se toto mohlo stát po čtvrteční demonstraci v Praze, svolané na výzvu tzv. Holešovské výzvy (kdo jí neznáte, doporučuji přečíst: všichni mají odstoupit  a stát bude řídit jimi jmenovaná  „Národní rada“ nebo  „kabinet odborníků“, patrně z nebe spadlých… .

Dočítám se v tisku, že občany vedl k budově České televize Zdeněk Ponert. Kdo ho nezná, tak sděluji, že jde o zcela vyšinutého pražského taxikáře, který objíždí Prahu mercedesem popsaným vulgárními nápisy, pere se  s policií o nejlepší místo k parkování a pravidelně, při jakémkoliv shromáždění občanů, vykřikuje z okénka svého vozu  věty postrádající  jakékoliv jiné sdělení, než požadavek naprosté „svobody“ pro jeho „podnikání“. Představa, že tento člověk k národu promlouvá z obrazovky „revoluční televize“  mě sice děsí, na straně druhé si umím představit, že to je balzám na  kteroukoliv provládní duši. Mít v ulicích jen takovouto „opozici“, to musí být radost.

Avšak nesuďme  na základě jednotlivostí. Jakýsi  Vlastimil Růžička (člen oné Národní rady) prý vykřikoval, že takto zaplněné Václavské náměstí viděl  „naposledy před 23 lety“.  Nevím co, vzhledem k svému věku, viděl před 23 lety, ale zřejmě neviděl demonstraci „Děkujeme, odejděte“ (ta byla asi 5x větší, než ta čtvrteční) a dvě demonstrace odborářů  co do počtu účastníků se čtvrtkem zcela nesrovnatelné. Jistě to není podstatné, ale  podstatné je jedině to, jaké představy o svém významu mají budoucí rádoby vůdci národa….

Demise  a odchod všech a všeho, co se současné politiky a hospodářství týká (včetně „dobytí Lidového domu“, jak mi napsal  tento požadavek jeden „přítel“ na facebooku),  a předání národních a státních věcí do ruky „Národní rady“ z Holešova, event. kabinetu zjevivších se odborníků, to jsou v podstatě hesla na podporu vlády!  Ta je totiž může snadno a věrohodně odmítnout nejen  jako nepřijatelný pokus o anarchii, ale také jako  doklad o nekvalifikovanosti celé opozice,   a tedy  o své nezbytnosti setrvat v úřadě.

Jistě má pravdu  A. Mitrofanov ( „Varování“, Právo 16. 3. 2012), že situace je varováním pro vládu i pro ČSSD, protože  lidé již odmítají jakoukoliv,   vládní i opoziční  politiku, ale přece jenom: když už se postavím pod prapor, asi by bylo dobré se předem podívat, kdo  drží jeho žerď.  Důsledek dalšího zklamání lidí  z vlády i z protivládní opozice, by se opravdu odhadnout nedal…..