Pravoslavný Křeček

Tak jsem se ze sobotního Práva dozvěděl, že navazuji  „na trend prosazovaný státem a pravoslavnou církví v Rusku…“.

Autorovi (A. Mitrofanov: „Zvolení Šabatové: ano evropské ideji“ Právo 15. 2. 2014) se  do hodnocení volby nového ombudsmana  zřejmě  připletla mainstreamová „olympijská“ kritika putinovského Ruska a  inspirovala jej  věta z mého projevu v Poslanecké sněmovně, kde jsem  za jednu z příčin  odcizení ve společnosti označil stav kdy „někdo, kdo si myslí, že dítě kromě tatínka má mít také maminku a je z tohoto důvodu považován ne za nositele jednoho z možných názorů, ale za hlupáka..“, jako příklad nerespektu k názorům jiných. Ponechám na čtenáři, aby posoudil, zda takováto zmínka o matce a dítěti je „trendem“ prosazovaným právě „státem a pravoslavnou církví v Rusku“. Osobně se mě takové hodnocení nijak nedotýká, mám za sebou  dvacet let  zcela konkrétní práce pro ochranu konkrétních  práv konkrétních lidi a nikoliv pouze  zvěstování obecných pravd o  společnosti, která je jiná, než si někteří lidé představují.

 Jde přece o něco zcela jiného.  Jde mi o to, že  někteří  publicisté a představitelé tzv. občanské společnosti si v poslední době zvykli  dělat na  obyčejné lidi onen příslovečný dlouhý nos. Pohrdavě jim sdělují:  nerozumíte „evropskému pojetí práva“, neumíte „žít ve svobodě“, špatně jste volili divného prezidenta a i takové podivné politické strany, nepřispíváte dostatečně k rozvoji naší demokracie. A toho kdo má jiný názor (oni, jinak hlasití dovolávači se tolerance), odkáží třeba do lůna pravoslavné církve.

 Významná novinářka Irena Válková k tématu ombudsmana na portálu Česká-justice napsala: „Zaplevelen ve všech možných normách  všemi druhy antidiskriminace, různými právy na rovné zacházení podle všemožných kriterií rovnosti – genderových,věkových, znevýhodněných, právy těch a oněch od environmentálních po práva na všemožnou péči a různé statuty a instituty  bez odpovědnosti  nikoho a ve strachu z rozhodování  vytvořil ve skutečnosti sám tento stát svými zákony menšiny.  V  normálním státě platí obecné právo pro všechny občany stejně bez  ohledu na  různosti jednotlivců a speciální práva jsou   udělována jen vyjímečně. Takový stav činí stát respektovaný, stát všech občanů a pro všechny občany.“  K tomu nemám co dodat.

Obavám se, že si   v poslední době stále více pleteme  odlišný způsob života některých lidí – proti čemuž nelze ničeho namítat – od toho, co  ve skutečnosti lidským právem je a co není.  A jelikož A. Mitrofanov ve svých komentářích často cituje, co mu lidé píší,   rád bych na podporu tohoto tvrzení zde ocitoval to, co mi napsal na facebooku  Martin J.: „ Kdyby dvě ženy nebo dva muži chtěli vychovávat cizí dítě, nemyslím, že by to bylo něco zcela nepřijatelného. To je určitě možné a někdy i užitečné, ale jakmile to někdo označí za lidské právo, mám husinu, že by se na ní daly strouhat brambory.“ Tak se mi zdá, že po té, co hlasatelé obecného dobra většině společnosti znechutili tak krásná slova jako jsou „ pravda a láska“, jsme na nejlepší cestě k tomu, aby stejný osud potkal  slovo „lidskoprávní“…. 

(napsáno pro Právo)