V článku „Ubytovny místo práv“ (Právo 16. 3. 2013) se politolog Ondřej Slačálek velmi kriticky pozastavuje nad nezvládnutou situací bydlení sociálně slabých rodin, situací, která se blíží sociální katastrofě.
Právem: v politice bydlení selhává stát, politické strany i obce. Ale pokud autor píše: „Deregulace nájemného může vystrkat z bytů leckoho. Zvláště když se spojí se snížením ochrany nájemníků, jak má od 1. ledna 2014 přinést občanský zákoník“, dopouští se zásadního omylu a zbytečně straší. Nový občanský zákoník totiž práva nájemců bytů naopak významně posiluje.
Tak zatímco dnes může pronajímatel požadovat na nájemci jakkoliv vysoké nájemné, a kolikrát do roka chce (s tím, že pokud nájemce nesouhlasí, musí o takovém zvýšení rozhodnout soud), pak po účinnosti nového občanského zákoníku může pronajímatel zvyšovat nájemné jen jedenkrát za 12 měsíců a jen o takovou částku, aby se nájemné nezvyšovalo za tři roky o více než 20%. Pokud ovšem je takové zvýšení v místě obvyklé. Pokud nikoliv, soud k takovému zvýšení nepřivolí. To je významné posílení práv nájemce. Nájemce bude chráněn proti vystěhování i tehdy, pokud nemá uzavřenu nájemní smlouvu písemně (to pronajímatel nemůže proti nájemci využít) a bude chráněn i tehdy, pokud bydlí v prostoru, který není jako byt kolaudován. Tvrzení „nechám vás tu bydlet, ale nic s vámi nesepíšu“ (abych vás mohl kdykoliv vyhodit), přestane platit.
Výpověď nájmu bytu musí být pouze písemná a nájemce má vždy právo požádat soud, aby důvody výpovědi přezkoumal. Výpověď bez důvodů, kterou pronajímatelé původně požadovali, nebyla v novém občanském zákoníku připuštěna. Pro uspokojení vlastní bytové potřeby může dát pronajímatel výpověď pouze u nájemních smluv uzavřených na dobu neurčitou. U nájemních smluv uzavřených na dobu určitou již takovou výpověď dát nebude moci. A stejně tak nebude možné dát výpověď proto, že nájemce má třeba rekreační chalupu, jak to dnes některé obce dělají.
Nájemce bude moci v bytě zcela volně a bez souhlasu pronajímatele i pracovat a podnikat (pokud to nezpůsobuje zvýšené zatížení domu nebo bytu a neobtěžuje to ostatní nájemce), a pokud v bytě bydlí, může, rovněž bez souhlasu pronajímatele volně poskytnout část bytu podnájemníkovi za podmínek, které si sám určí. Problém s osobami bydlícími ve velkých bytech by se tím mohl do jisté míry vyřešit. Výslovně se nově stanoví, že nájemce má právo v bytě chovat zvíře (pokud to ostatním uživatelům v bytě nezpůsobuje nepřiměřené potíže) a pronajímatel mu to nemůže zakázat. Za velice významné je pak ustanovení o neplatných ujednáních. Pokud by se nájemci ukládala povinnost, která je zjevně nepřiměřená, nebo se mu ukládala povinnost platit nějaké smluvní pokuty, je takové ujednání ze zákona neplatné, i kdyby to třeba bylo v podepsané nájemní smlouvě uvedeno.
Lze tedy konstatovat, že nový občanský zákoník přináší lidem mnohem více práv, než je tomu dosud, a není v něm uvedeno nic, co by postavení nájemců bytů nějak zhoršovalo. Právě naopak.
(Psáno pro Právo 19. 3. 2013)
