Nemocná společnost?

Vracím se ze setkání  (vizuálního a dálkového) s Obamou, z nádherné demonstrace jednoty a porozumění alespoň těch, kteří tam byli. Avšak brzo je povznesená nálada pryč. Stačí si chvíli číst zdejší blogy …

Vrací se nám prý Únor 1948. Dívám se na fotografii autora tohoto tvrzení a  čtu jeho profil.   Dospělý muž, jistě spořádaný občan, žijící rovněž spořádaným životem, otec tří synů,  sice jistě pravicového smýšlení a funkcionář jakési malé politické strany  (no a co? Nikdo není dokonalý…) milovník Corbusiera a Armstronga….A tento jistě jinak rozumný člověk  se, podle svého vlastního tvrzení, domnívá, že ve dnech návštěvy amerického prezidenta v Praze, v zemi, která je členem NATO a EU, se budou opakovat události, od kterých již uplynulo šedesát let,  že se zde, podobně jako v únoru r. 1948, u nás k moci  dostanou  lidé, vykonávající vůli Sovětského svazu, tedy vůli představitelů země, která již neexistuje….Zvláštní.

A nejde přitom o  ojedinělý, jinak jistě politováníhodný odklon od obecně sdíleného pojetí reality. Tento názor má vysokou podporu jiných čtenářů a na jiných  webových stránkách  jsou  čtenáři upozorňováni na tento prý kvalitní text.

Avšak stačí si přečíst celý článek, abychom se sice ne uklidnili, ale alespoň poznali příčinu tohoto zvláštního myšlenkového ubírání se.. Blog totiž končí slovy „Pane Paroubku, jděte už s takovými nápady do řiti a nevracejte se!“  A tak! Autor se neobává, že po Karlově mostě budou pochodovat Lidové milice, on jenom nemá rád   ČSSD obecně a Paroubka zvláště. Jistě, nic proti tomu,  ale proč z nenávisti k jednomu směru politiky, k jinému názoru na uspořádání věcí veřejných, neváhá  ignorovat realitu, neváhá vyvolávat dávno mrtvé duchy nešťastného národního osudu  a používat degradujícího, byť  sebehloupějšího přirovnání?
 
Je tato společnost opravdu tolik nemocná nenávistí  a netolerancí, jak se nám někdy zdá? Není snad onen tolikrát  vzpomínaný nedostatek vyrovnání se s minulostí nejlépe patrný právě na naprosté nenávistné netoleranci jiných politických názorů, navíc ještě názorů nikoliv extrémních, ale majících své pevné místo nejen v demokratické tradici našeho národa, ale v demokratické tradici naprosté většiny evropských zemí? Nepřipomínají snad ti, kteří stále přirovnávají kdeco a kdekoho ke komunistům, právě ty komunisty, kteří ještě v šedesátých letech kdekoho a kde co ve Spolkové republice Německo přirovnávali k fašistům a revanšistům? Z týchž důvodů: z nenávisti, z netolerance.  Jsme nemocná společnost?