Lumpenkavárna a spol.

Lumpenkavárna se stala sociologicko-politologickým pojmem. Nevím sice jak  zrovna toto jinak bohulibé zařízení k tomu přišlo, a už vůbec nevím  proč „lumpen“  (z německého  Lumpen (hadry), Marx: lumpenproletariát: část  proletariátu politicky zcela neschopná a nepoužitelná…), ale budiž. Podívejme se však na to  blíže.

Pravidelní hosté, dalo by se říci přímo štamgasti této a dalších „osvěžoven“ o kterých se ještě zmíním, se vyznačují dvěma společnými znaky: při slovech „president Zeman“ se jim zdravotně přitíží a trvale dělají na zbytek společnosti onen příslovečný „dlouhý nos.“   Považují se totiž za duchovní, případně společenskou nebo ekonomickou elitu národa, za který se ovšem občas stydí.  Společný je jim  příklon k tzv. nepolitické politice, ale paradoxně za největší  výdobytek Listopadu považují svobodné volby. Tento paradox pak kompenzují tím, že se večer u televize od srdce zasmějí britskému seriálu  „Jistě pane ministře“, který je přímo festivalem  nepolitického řízení státu a kde jediná postava zvolená občany ve  svobodných volbách ( ministr) je degradován na naprostého blba.    Obsazují  pravidelně v kavárně tři stoly: pravicový, levicový a disidentský. Přesedávání  podle  různých kriterií např. podle  chování póvlu na ulici a dalších reálií není však vyloučeno.

 Návštěvníci  pravicové části soudí, že zbytek společnosti si dostatečně neváží nabyté svobody, neboť vždy ve volbách volí nepochopitelně špatně, v prezidentské volbě zvlášť !  Málo pracuje,  málo si šetří na důchod, stále požaduje nějaké sociální dávky na místo toho aby podnikal.  A vůbec pořád spoléhá na,  jak oni říkají, paternalistický stát.  Dříve to byli voliči ODS, dnes zpravidla soudí, že není koho volit. Elita této části volí  nanejvýš ještě tak  Svobodné, se zapřením někteří i TOP 09. V prezidentské volbě volili v obou kolech  kandidáta K.S, jejich elita pak v prvém kole i kandidátku Z.R nebo kandidáta V.F.

U levicového stolu se soudí, že občané jsou ve své většině prosáklí xenofobií,  rasizmem  a obsedantní chutí stále někoho diskriminovat. Společnost podle nich nechápe moderní  trendy  vývoje a je tak zaostalá, že se stále mylně domnívá, že dítě má mít maminku a tatínka,  že na svatbě má být někdo ženich, někdo nevěsta  a podobné nesmysly.  Ve volbách zdejší štamgasti rovněž soudí že není koho volit, ale osvícenější část volí  Zelené, někteří dokonce i Piráty a různá místní  sdružení . Někteří obyčejní štamgasti tohoto stolu stále ještě volí, neradi a zpravidla s ucpaným nosem i ČSSD, ale  nikomu se tím nechlubí…V prezidentské volbě volili jednoznačně kandidáta J.D., duchovněji zaměřená jejich část pak kandidátku T.F. V druhém kole prezidentské volby  jich část volila (tajně!) i kandidáta K.S. ve  snaze zabránit hrůze, která se v důsledku volby prostého lidu dala očekávat…

Stůl disidentský je zpravidla nejméně početný.  Zde sedávají ti, co odmítají mezi sebe přijmout velmi početné a stále početnější  „disidenty z 20.listopadu“  (ti naopak sedávají u obou shora uvedených stolů), ale hlavně  stále nechápou  jak je možné, že někteří jejich spoluobčané pořád volí  komunisty a někteří z těchto pomýlených spoluobčanů dokonce soudí, že za komunistů bylo líp. Přízemní argument  těchto zpozdilců o tom, že tenkrát je nikdo nevyhazoval z práce nebo z bytu odmítají jako nepřípadný: je z práce a z bytu tenkrát naopak vyhazovali, tak  proč by tomu mělo být dnes jinak,  když už máme tu svoboděnku, že…. 

Tím ovšem zdaleka není  přehled sociologicko-politologických  osvěžovat vyčerpán. Neměli bychom zapomínat na  lumpenprvnícenovou, kde se scházejí ti, kterým   veškeré osazenstvo kavárny může být ukradeno.   Ostatní občany berou na vědomí jen jako „lidské zdroje“.   Zde  je předmětem debat  výše DPH a jiných D, regulace a deregulace, míra zisku  a měnové kurzy. Obecně se zde soudí že „Česko sužuje sociální stát“. Politika je zajímá jen potud, aby věděli  kdo jsou dva hlavní protagonisté z leva i z prava, aby před volbami správně na volební kampaň přispěli „vyváženě“.  Kandidát K.S. je  zde ctěn, ale spíše jim toto jméno připomíná „švarcsystém“. Štamgasti lumpenkavárny  sem občas rádi zavítají, není to zcela vyloučeno, ale je na ně pohlíženo jako na ponožky v sandálech. Tedy jako na něco snesitelného, ale jaksi lehce nepatřičného….    

Připomeňme i lumpenbar kde se scházejí vyznavači přímé akce bez intelektuálského žvanění.   Schází se zde stále dost lidí, ale už to není co to bývalo. Hosté prořídli: někteří skončili na dně zvíkovské přehrady, jiní v Belize nebo v Jihoafrické republice. Kontakty se štamgasty lumpenkavárny i lumpenprvnícenové  měli a mají tak hojné jak to bylo a je hojně popíráno. Volby zdejší hosty zpravidla vůbec  nezajímají.   

Tyto osvěžovny nejsou, na rozdíl od běžných „čtvrtých cenovek“ nikterak přecpané, ale jejich štamgastů je dost na to, aby bylo   na místě strachovat se o elementární  jednotu společnosti. Ale nezapomínejme na důležitý fakt: tito lidé mohou mnohé ovlivnit, ale nikdy nemohou jednu důležitou věc: vyhrát volby !  Ty rozhodují ti, o kterých  se u zdejších stolů mluví nejvýše s větším či menším despektem.  Má pravdu politolog Stanislav Balík když ( S. Balík „Pražská lumpenkavárna“ LN 7. 11)  píše: „Jsou to dva zcela odlišné světy, které se vlastně neznají, které si nerozumí, ani rozumět nechtějí“.   A stejně tak má pravdu když se domnívá že: „ Opět rozdělujeme společnost – už ne na odpůrce a milovníky svobody, ala na  kavárnu a nekavárnu.“  Po svobodě totiž  touží všichni – jen si každý pod tím slovem představuje něco úplně jiného….

Psáno pro Britské listy.