Zásadní otázkou

je, kdo komu se má "přizpůsobit". Jsou ty naše (většinové) způsoby opravdu tak skvělé, že máme právo po nepřizpůsobivých žádat, aby je vzali za své? Jak se tak rozhlížím kolem sebe, stále častěji se ptám, jestli nakonec není jejich způsob života ten správný...

jak říká jedno anglické heslo

V době kdy zasedá parlament, si nikdo není jist ani majetkem ani životem. Tudíž, jestli český parlament odhlasuje, že v bytě musí na 1 metr čtverečný bydlet maximálně 0,248 občana,tak to bude platit a přespočetní občané (třeba narozené děti) budou muset viset z okna za jednu ruku. Mimochodem, stát to nemusí zjišťovat , tyto údaje má z jarního sčítání lidu.Tudíž musí..aha. co musí - jestli ty přebytečné občany vyhnat pod most a nebo nastěhovat k sousedovi přes chodbu? To je další otázka..

Mnohem jednoduší je říct ,že do vztahu mezi vlastníkem bytu a dalšími osobami  kterým zde povolí bydlet nikomu jinému nic není-jen to zcela na jejich smluvním vztahu. O co ale Věcem veřejným v tomto případě jde je zda obec může nějak regulovat obyvatele, které se u něj hlásí k pobytu a kterým by měla snad vyplácet nějaké sociální dávky. A toto by asi být nějak regulováno mohlo,a´t už jde jen o finanční stránku vyplácení dávek, a nebo o to, zda je obec může odmítnout z jiných důvodů...

Re: jak říká jedno anglické heslo

Přesně tak, obec by měla mít právo odmítnout podle předem daných celostátních (kvůli zneužití) pravidel nové obyvatele. Prostě ať se nám to líbí nebo ne, někteří "lidé" do lidské společnosti nepatří. Bylo by to jen právo, ne povinnost.