Cenzura nad hroby mučedníků?

Na pozvání Konfederace politických vězňů a po dohodě s předsedou Poslaneckého Klubu ČSSD jsem se, jako každoročně,  dostavil na shromáždění  konané k uctění  památky obětí komunistického režimu, které se tentokráte konalo v sobotu 16. 5. 2009 na Motolském hřbitově v Praze.

Spolu se mnou se za ČSSD dostavila ještě poslankyně Kalábková, která přinesla kytici za náš Klub. To, co  bylo se zástupci KPV domluveno (položíte květiny s projevem se nepočítá), jsme brali jako samozřejmost. Každá pořádající organizace má právo určit si průběh svého shromáždění.

Překvapeních  nás však čekalo hned několik. Ke svým projevům byl moderátorem shromáždění vyzván představitel Senátu (člen ODS) , zástupce ODS (předseda Poslaneckého Klubu ODS Tluchoř) a představitel KDU-ČSL (předseda Poslaneckého klubu KDU-ČSL Severa).  Na rozdíl od Senátu za Poslaneckou sněmovnu Parlamentu zde nepromluvil nikdo, protože představitelem Sněmovny byl určen předseda Poslaneckého Klubu ODS Tluchoř a asi se organizátorům zdálo  hloupé, aby mluvil dvakrát…Později předsedkyně KPV Kavalírová tvrdila, že kdybych se býval přihlásil o slovo, tak bych jej dostal. Nevím. Jsem už dlouho na světě a ještě jsem nezažil, aby se na smutečním shromáždění ve smuteční síni krematoria lidé hlásili o slovo….

Podivnostem však nebyl konec. Přesto, že představitelé KPV věděli o tom, že hodláme za  Poslanecký klub ČSSD květiny k symbolickému hrobu položit  (podle Kavalírové  pro ČTK:  „oni nám řekli, že položí věnec, ale bez projevu…), byly si některé květiny přece jenom rovnější, než jiné. Zatímco květiny od ODS a od KDU- ČSL dostaly své nosiče z řad vojáků Hradní stráže a byly představiteli těchto stran samostatně, se slavnostním hudebním doprovodem, položeny (za ODS květiny pokládal první místopředseda strany Vodrážka),  kytici za ČSSD nesla po celou dobu v ruce poslankyně Kalábková. A protože jsme byli oba zařazeni za věnec Poslanecké sněmovny, mohla kytici jen položit vedle toho věnce….Ta Kalábková, o které později předsedkyně KPV pro ČTK tvrdila, že se na shromáždění vůbec nedostavila,  že jsem místo ní bez ohlášení přišel já, a tak jsem celé nedorozumění způsobil…

Je mi z celé věci především smutno. Pravidelně se, jako člen Klubu Milady Horákové, těchto vzpomínkových akcí účastním, neboť jsem přesvědčen, že pro morální zdraví národa mají velký význam.Takto však nikoliv. Chceme snad pro stranické zájmy a úzké politické cíle takto nehorázně zjevnou diskriminací zpolitizovat i památku těch, kteří za svobodu bojovali a  z nichž mnozí  za ní i položili své životy?

Psáno pro Právo