Bydlení potřebuje především pořádek!

Plně souhlasím s tím, co napsala ve středu v  Deníku referendum Linda Sokačová, totiž že řešením současné bytové situace nejsou ubytovny.

Na straně druhé se však nedomnívám, že na vině je jen chybná deregulace nájemného nebo privatizace bytů. To jsou jevy, nikoliv příčiny.  Situace v bydlení je dnes ale opravdu dlouhodobě neudržitelná, a to především pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, ke kterým bude patrně třeba v krátké době přiřadit i seniory. Souhlasím rovněž s tím, že za tuto situaci nenese odpovědnost současná vláda, nýbrž neujasněný postoj k problematice bydlení přetrvávající po celý polistopadový vývoj.  Na straně druhé je však pravdou, že  žádná z minulých vlád se nenechala dotlačit k pseudoradikálnímu řešení, které jí doporučovali nejen někteří zákonodárci, ale i část akademické obce, především sdružení kolem Liberálního institutu. Ale o tom jsem již psal zde ve svém příspěvku  nazvaném Opožděná rozhodnutí.

Nová právní úprava sjednávání nájemného, která je obsažena v zák. č. 132/2011 Sb.  a účinná od 1. 11. 2011, a především ustanovení občanského zákoníku, event. i další právní předpisy, které v této souvislosti budou přijaty umožňují, aby se do bydlení zavedlo to, co bydlení potřebuje především, totiž pořádek. Ovšem pokud  budou soudy alespoň trochu spravedlivě rozhodovat o nájemném v případě, že  nedojde k dohodě mezi  nájemcem a pronajímatelem. V tom případě mají soudy stanovit místně obvyklé nájemné, což je nájemné  nikoliv podle nabídkových inzerátů realitních kanceláří, ale podle skutečného smyslu tohoto pojmu. Totiž  za kolik by byl někdo jiný ochoten za obdobný předmět nájmu  (tedy byt) pronajmout,  a pak se můžeme se dožít mnoha překvapení. Na některá jsem již upozornil ve shora uvedeném příspěvku.

 A jelikož o stanovení výše nájemného může požádat – v případě nedohody – nejen pronajímatel, ale i nájemce, budu velmi zvědav na rozhodnutí v případě, kdy o stanovení „místně obvyklého nájemného“ požádá soud některý z nájemců oněch zcela zanedbaných a neudržovaných bytů, dnes určených pro „nepřizpůsobivé“. Pokud ovšem má nájemní smlouvu, což sice není zcela pravidlem, ale také to není  vyloučené.  Soud by patrně musel rozhodnout,  že obvyklé nájemné v takovém bytě   může  být v desetikorunách a nikoliv v tisícovkách,  jak je dnes obvyklé.

Nejde ovšem jen o tyto extrémní případy. Byt v 5. patře bez výtahu, byt v přízemí s oknem do dvora se stanovištěm popelnic,  byt nad hlučnou hospodou? To vše je v „normálních“ (z hlediska bytových poměrů) zemích bráno v úvahu a bylo by velmi záhodno, aby se tak stalo i u nás.

V těchto souvislostech se ovšem nevyhneme odpovědi na otázku,  která se nabízí: proč lidé platí v tzv. ubytovnách „nájemné“ mnohem vyšší, než je obvyklé nájemné v „normálních“  bytech? Jedním z důvodů tohoto stavu je bezpochyby skutečnost, že lidem bydlícím v ubytovnách by žádný pronajímatel, pokud to není obec, byt nedal do nájmu.  A vystačíme zde pouze s poukazem na rasismus? Domnívám se, že nikoliv a že problém je mnohem hlubší.

(Psáno pro Britské listy 26. 4. 2013)