Novoroční turnaj čtyř zemí: Díky za ty změny!

Už za působení trenéra Martina Liptáka u českého týmu bylo jasné, že doba zkoušení nových adeptů pro reprezentaci nezadržitelně klepe na dveře. Po delší době přesto výrazné změny nepřicházely. S novou trenérskou dvojicí je tu teď i příležitost  pro nové hráče. Které posty prošly změnou a jak někteří noví hráči obstáli?

První z řady změn je na pozici levého křídla, kde dříve hrával především Karel Nocar. Alternativami byli postupně P. Mičkal, J. Motl nebo J. Hrstka. Trenéři tady měli ulehčené rozhodování, když se kapitán týmu Nocar reprezentace vzdal. Vzhledem k počtu talentovaných křídel se ukázalo, že téhle změny se rozhodně bát netřeba. Karel Nocar byl určitě mimořádně důležitým článkem týmu. Pokud má ale český výběr někde potenciál, je to výběr na křídlech. Novoroční turnaj vyšel skvěle J. Motlovi, který ukázal, že i na mezinárodní scéně na sebe umí vzít zodpovědnost. Svým výkonem patřil k tahounům mužstva. V dobrém světle se ukázal také M. Kotrč, který na tomto turnaji nahradil J. Hrstku. Jeho góly patřily k tomu nejlepšímu, co turnaj divákům nabídl. 

Holým faktem zůstává, že v současnosti nejsme schopni nahradit hráče kalibru Filipa Jíchy. Jedinou alternativou na post klasické levé spojky zůstává Pavel Horák. Výkon L. Buchty na Novoročním turnaji nebyl rozhodně špatný. V konkurenci Jícha, Horák je však výběr jednoznačný.

Na jihu Moravy se v dobrém světle předvedl Tomáš Sklenák. Ondřej Zdráhala, který si svými výkony ve slovenské lize vysloužil po nějaké době mini comeback do reprezentace, je za něj v současnosti zřejmě tou nejlepší alternativou.  (alespoň mě) Velmi překvapil Roman Bečvář, který svým pohybem především maďarské obraně nadělal nemalé problémy. Chyby, které se mu několikrát nevyhnuly jsou jen otázkou zkušenosti.

Pravá spojka je postem, který zasloužil na akcích v posledních letech jednoznačně největší kritiku. Nemáme sice příliš mnoho alternativ, nicméně nemohli jsme si při těch několika málo možných  změnách výrazně pohoršit. Na této pozici se delší dobu střídali pouze J. Vítek a J Stehlík. Až na pár vydařených zápasů se ale ani v jednom případě nedalo mluvit o větší hrozbě pro soupeře. Stehlík není střelcem z dálky a Vítek podával velmi nevyrovnané výkony. Oživením byla po delší době nominace T. Řezníčka. Ten do hry vnesl rozhodně více střeleckých pokusů ze střední a větší vzdálenosti. Jeho výkony se ale také nedají hodnotit jako stabilní. Byť s týmem toho zase tolik nenahrál.

V současné nominaci možná hrálo roli také to, že Stehlík byl před nějakou dobou zraněný (a možná ještě je). Tak jako tak, příležitost dostali O. Šulc a M. Stržínek. Z mé strany je to změna jednoznačně k lepšímu. Oba jsou typově odlišní. Šulc má vynikající švih a poměrně ostrou střelbu i z větší vzdálenosti. Stržínek zase svou typickou střelu na první tyč. Oba mají technicky velmi slušný podstřel. V současnosti jsou tak zřejmě nejlepší volbou. I Řezníčka by však byla škoda do budoucna opomíjet, jako tomu bylo v minulých letech.

Na pozici pravého křídla je situace velmi podobná jako u levého. Odchod J. Filipa je pro tým ztrátou hrající legendy české házené. Nicméně hráči jako Číp nebo Jurka dokazují, že i oni se své příležitosti umí zhostit velice slušně. Vyzvedl bych především koncentrovaný výkon Jurky v obraně a také přechodu do útoku, kdy se s Motlem výborně doplňovali.

Brankářský post máme tradičně obsazený velmi kvalitně. Mrkva je ve svém věku a dosažených zkušenostech z bundesligy mimořádně perspektivní do budoucna. Že si své místo v reprezentaci zaslouží, dokázal výbornými výkony také Petržala. Reprezentační jedničkou však zůstává Štochl.

Jasnou volbou mezi pivoty na další akci jsou V. Vraný a D. Juříček. Přitomnost Vraného na hřišti byla i na turnaji především v obraně velmi znát. Dostalík, který se do reprezentace vrátil po delší době velmi překvapil, když se několikrát doslova urval hráčům o hlavu větším a technicky parádně zakončil. Je sice fakt, že většinou to bylo po dopadu a gól neplatil, v konkurenci na evropské úrovni si ale hráč Brna ostudu rozhodně neudělal.

Až na drtivou porážku se Slovenskem může být český tým se svým vystoupením na Novoročním turnaji spokojen. Změny, které v týmu proběhly, nelze hodnotit jinak než pozitivně. Tam, kde nebyly důvody ke změně výkonnostní, tam jsou vhodné z hlediska perspektivy. Pozitivem jednoznačně bylo, že nikdo nečekal, co předvede kdokoliv z tahounů týmu, kteří se turnaje účastnili. Střelba tak šla ze všech postů, hráči využívali nacvičené kombinace a nebáli se jít do zakončení. Na tom lze rozhodně stavět i v příštích zápasech. Další prověrka čeká české házenkáře už tento pátek ve Švédsku, kde by se náš tým měl představit už v plné síle.