Ze strachu z prohry se snaží ze sebe udělat nevinnou oběť a vzbudit ve sklerotických voličích lítost, ale nenávist, která se teď obrací proti socialistům, vyvolával roky svou politikou především sám Paroubek.
Předseda ČSSD už roky hledá nepřátele, útočí, nesnáší, nenávidí. A teď se mu najednou zdá, že všichni útočí na něj, že ho nikdo nemá rád, že ČSSD je terčem nenávisti. Ale je to jen zrcadlový obraz toho, co produkuje on sám. Už v tónu jeho hlasu slyšíme pohrdání, neúctu, nesnášenlivost či aroganci. Opravdu to na nás nemá vliv, když jsme tomu vystaveni dnes a denně? Jak vidno opak je pravdou.
ČSSD chce odmítnout násilí na mítincích poté, co někdo hodil po Paroubkovi utopence. Vlastně je po té socialistické mediální masáži pozitivní, že to je tak asi jediné „násilí“ ze strany odpůrců, které se v letošní kampani událo a že stále zůstáváme jen u slov. Co ten hod vyprovokovalo? Verbální násilí ze strany ČSSD. To je ovšem v Čechách legální a chráněné zákonem, na rozdíl od vrhání uzeninou. A možná taky používání hrubé síly na mítincích a zneužívání státní moci na zastrašování odpůrců.
Socialisti vedou předvolební kampaň už asi čtyři roky a to je moc i na mírné povahy, obzvlášť když výsledný dojem a pocit je všeobecná nasranost. A není před tím úniku. Jdu po ulici a jsem nucen číst stovky billboardů ČSSD plné lží, pomluv a kravin, pustím si televizi a slyším generalissima či některého z jeho nohsledů dštít oheň a síru, otevřu noviny a vysypou se na mě hory nesplnitelných a nesmyslných slibů, které akorát přivedou stát k bankrotu. ČSSD se rozcápla v našem společném veřejném prostoru, zaplnila ho svou propagandou a manipulací, vetřela se všude. Nelze to vypnout, nelze se schovat, nelze to odmítnout ani zakázat. Tohle letité masírování nenávistí má ale své od počátku předvídané psychologické důsledky v celé společnosti. A ČSSD se teď diví?
Paroubkovi i ČSSD bylo již tisíckrát řečeno, že nenávist, kterou sami zasévají, oni sami také sklidí. Dostali mnoho varování, jaký silně negativní vliv na společnost to má, jak to ovlivňuje psychiku lidí, především dětí. Několikrát se to latentní napětí i projevilo navenek. Ale socialisti si prostě s tím ohněm hrají dál, neslyší, nevidí, nechápou. Lžou, lžou a lžou.
A tak dokážu pochopit, že když se člověk stane svědkem lhaní a slyší ho naživo na náměstí, tak ho napadne, že jediným způsobem, jak tomu křiklounovi zavřít klapačku, je něco po něm hodit. Ještě štěstí, že Češi jsou velice slušný a kultivovaný národ a házejí akorát jídlo (vajíčka, párky), aby velmi mírně a andělsky laskavě dali najevo politikům, co si o nich myslí, když oni nechtějí naslouchat mírnějším způsobům.
Opravdu chceme, aby člověk, který vědomě rozdmýchává atmosféru nenávisti, byl předsedou vlády nebo prezidentem?
