Čím dál víc lidí, prožívá něco, o čem v ateistickém a materialistické m Česku v životě neslyšeli, co s nimi pěkně psychicky cloumá a to až tak, že si myslí, že jsou blázni. MF Dnes to v článku „Vidí UFO i svaté, nemoc má jméno“ popisuje takto: „Vidí létající talíře, zničehonic se roztřesou po celém těle, dokážou předpovídat budoucnost.“ A přitom z pohledu alopatické medicíny jsou zdraví.
Je skvělé, že se i MF Dnes zabývá takovým fenoménem jako je psychospirituální krize. Ovšem některé informace jsou nepřesné či zavádějící. V článku je pak tento stav označen za nemoc nazvanou „psychospirituální krize“ a prý v USA už je na oficiálním seznamu nemocí. Je dobře, že v Čechách na nějakém takovém seznamu není, protože se nejedná o nemoc.
K pochopení toho, co se děje při té krizi, musíme proniknout do dvou skutečností, o kterých současná věda moc neví. První skutečností je fakt, že nežijeme jen ve 3D realitě (+čas). Jak se ví i z kvantové mechaniky či teorie strun, vesmír má mnohem víc rozměrů, než které vidíme očima. Fyzikové je považují za „skryté“ či „sbalené“ a tedy zanedbatelné, ale takovými se nám jeví jen proto, že je nevnímáme. Ony totiž vůbec zanedbatelné nejsou a mnoho lidí je vnímat dokáže. Není to nic nadpřirozeného nebo souvisejícího s naivními náboženskými představami.
Druhou skutečností, důležitou pro pochopení psychospirituální krize, je fenomén vědomí. Doposud se biologové domnívají, že vědomí vzniklo evolucí v živých organismech (ale nikdo neví jak), a že je výhradně na živé organismy (či jen na člověka) vázáno. Objevuje se při porodu a zaniká smrtí. Ukazuje se ovšem (i v kvantové mechanice), že vědomí je zde jaksi přítomno nezávisle na nás, že my jsme jen jeho nositeli, nikoliv tvůrci, a že může být mnohem komplexnější, než si myslíme po pozorování sebe sama. To, že vidíme svět jako 3D je omezeno konstrukcí našeho mozku a není to vlastnost vědomí, které neseme.
Psychospirituální krize je v prvé řadě krizí naší představy o světě, o kterém nám tvrdili, že je 3D a že to jediné podstatné v něm je hmota a nic jiného že není. Říká se tomu materialistické paradigma. Ovšem mnoha lidem se vědomí rozšíří a najednou vidí ze světa víc, vidí i tu jinou dosud skrytou realitu, která je mimo jejich představy a ty prostě musí přehodnotit. Rozšíření vědomí nemusí být provázeno krizí, pokud tuhle realitu přijmeme bez odporu. Krize vypukne, když se na odpor postavíme.
Naše vědomí je poměrně snadno ovlivnitelné chemicky, některé drogy ho rozšiřují, jiné mění a v psychiatrii se používají jako „léky“ látky, které ho naopak zužují. Vezmete si prášek a veškeré vnímání rozšířené reality je fuč a připadá vám jen jako zlý vzdálený sen. Ve světě, kde se každý problém hned prohlásí za nemoc, je to velmi snadné. Možná brzy dokonce vymyslí i nějaké očkování a „léčbu“ budou hradit pojišťovny (dokud se celý systém naprosto nezhroutí, protože je neufinancovatelný).
Druhá cesta je prozkoumat ten nový prostor, který se před námi otevřel. Je to hlavně cesta k sobě, k naší podstatě, o odpovědím na otázky jako kdo jsem, co je smyslem života, co doopravdy chci dělat, na které doktoři za nás neodpoví.
http://novazeme.webnode.cz/
