Když jsem odpoledne četl titulky o změně předvolební kampaně ČSSD, chtěl jsem blog nazvat „zmoudření inženýra Paroubka“, ale stačil pětivteřinový šot z jeho tiskovky a poznal jsem svůj omyl. Nic se nezměnilo. Jen jako vzteklý pes, který dostal po čenichu, stáhnul ocas.
Prý všichni útočí na ČSSD proto, že je změnou a nadějí. Ano, ČSSD českou politiku za posledních 12 let (z kterých byla 9 let u moci) velmi změnila, ale k něčemu tak hroznému, že si člověk těžko představuje něco horšího. Ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř a já jsem nabyl silného dojmu, že s inženýrem Paroubkem jako premiérem či prezidentem by tahle změna nastala. Kde má naše politika dno? Jak hluboko lze ještě klesnout? Kolik špíny a sprostoty lze ještě vytáhnout? Opravdu chceme, aby tam Paroubek za naše peníze a na dluh celý stát i společnost dovedl?
Hulvátská a pomlouvačná kampaň, kterou socialisti vedou, narazila na svou přirozenou mez, kdy se všechny ty negativní emoce, které vyprovokovali, obrátily proti nim. V takovou chvíli bych chápal, že kdyby jejich lídr neměl hroší kůži, tak by mu mohlo být i stydno za to, co provádí, možná by mu i došlo z p…le do hlavy, že za to předvolební násilí a agresivitu si může sám. Ale Paroubek hroší kůži má, takže i ve chvíli, kdy by se „obyčejný“ člověk hanbou propadl, on štěká své lži dál, dál svádí své problémy na druhé, dál napadá a pomlouvá, dál papalášsky hřímá.
V tom původním blogu o zmoudření jsem ho chtěl pochválit za změnu názoru na zveřejnění výsledků studentských voleb. Když ovšem hned v druhé větě popřel svou zodpovědnost za vypuštění krakena Ratha proti ředitelům škol, zmoudřel jsem sám a pochopil, že to je jen další klička a zoufalý pokus napravit příšerný mediální debakl, který ČSSD minulý týden utrpěla, mající jediný cíl – zachování naděje na uchvácení moci. O nic jiného Paroubkovi ani nejde.
Zastavení mítinků na náměstích a přesun agitace do „fabrik“ a škol pak považuji za zbabělý útěk před zodpovědností a schovávání se před kritikou. Ale možná je to dobře, nerad bych se s nějakým socialistou u nás na náměstí potkal, možná bych se neudržel a něco po něm mrsknul taky. A věřím, že Paroubek dostane záhul i v těch „fabrikách“ a ve školách (najednou mu nevadí, že tam tahá politiku), lidi se už dávno nebojí oponovat jeho aroganci,lžím a planým slibům, i když je známé jejich jméno a neskrývají se v anonymním davu.
Poslední změnou, kdy socialisti dělají z nouze ctnost, je neúčast Paroubka v televizních debatách. Jeho mediální obraz je opravdu katastrofální, spoustě citlivějších diváků se dělá fyzicky špatně, jen když ho v televizi zahlédnou nebo zaslechnou jeho typickou dikci. Obzvlášť znechucující je to jeho „pááánovééé…“, do kterého vkládá veškerou svou aroganci, pohrdání, nenávist a zlobu. Když to slyším třikrát za pět minut, chce se mi zvracet. Fakt ho chceme poslouchat další roky?
I když volím pravici, tak bych si v Čechách přál normální a slušnou levicovou stranu, se kterou by šlo polemizovat o programu a ne pořád řešit jen porušování elementárních pravidel slušného chování. S obdivem teď sleduju britské volby, kde je vidět, že to je možné. Mohla by takovou stranou být ČSSD? V čele s Paroubkem a Rathem nikoliv, tisíckrát již předvedli, že se nemění. Chápu, že sama ČSSD teď nemá sílu se těchto lidí zbavit, že jí mají ve své moci. A tak jediný způsob, jak to změnit, je jejich totální porážka ve volbách. Dopřejme jim jí už teď hned.
