Nepotřebujeme Boha

Inspiroval mě Petr Kiška a jeho blog, položil mě otázku, která mě také zajímá. Potřebujeme ještě Boha?

Co to znamená „potřebovat někoho"? V partnersví je to o tom, že toho druhého potřebujeme k tomu, aby nám dal NĚCO, co sami nemáme. Vybíráme si takové lidi, o kterých si myslíme, že TO něco mají a pak TO po nich chceme a jsme zklamaní, když nám TO nedají, pak se o TO často hádáme, bojujeme, hledáme TO u někoho jiného. A většinou TO zase nenajdeme. Tohle všechno je způsobeno naší falešnou představou, že TO NĚCO (lásku, bezpečí, bohatství atd.) nemáme, že zdrojem toho všeho jsou lidé kolem nás. Ale všiměte si toho paradoxu, spousta lidí Vás potřebuje, abyste jim dali TO, co si myslíte, že nemáte. Jak na to proboha přišli, že jim TO můžete dát? Nebo že bychom TO přeci jen všichni měli?

Co kdybychom se my, všichni lidi, dohodli, že se už nebudeme vzájemně „potřebovat" a přetahovat se o TO NĚCO a budeme zdroj TOHO hledat každý v sobě? A každý, když NĚCO najde, tak to dá tomu druhému. Petr píše o tom, že v moderní společnosti držíme svůj osud ve svých rukou a pro mě to znamená právě tohle, nevkládám svůj osud ani do rukou druhých lidí, nečekám, že mi někdo dá to, co potřebuju (lásku, přátelství), ale sám jsem jejich zdrojem.

A podobný vztah mám i k Bohu. Nepotřebuju ho. Nepotřebuju ho k tomu, aby mi dal NĚCO, čeho jsem sám zdrojem. Co kdybychom se dohodli, že Boha nepotřebujeme? Ateisti i věřící. Jak by to změnilo náš svět?

Ateisti už vědí, že ho nepotřebují, ale k čemu ho potřebují věčící? Jejich představou dokonce je, že Bůh potřebuje je, že ačkoliv je všemohoucí, potřebuje, aby mu sloužili, dávali mu dary a obětovali se pro něho. Ale proč by měl všemohoucí Bůh něco takového potřebovat? Proč by měl po nás něco chtít, když už má všechno? Jak se změní náš svět, když si uvědomíme, že Bůh nás nepotřebuje? Že nepotřebuje nic z toho, co mu dáváme, nic z toho, co pro něho děláme. A že se naprosto nic nestane, když to přestaneme dělat i dávat?

Vnímám Boha, vím, že existuje, protože ho prožívám, ale nepotřebuju ho a on nepotřebuje mě, nemusím dělat nic, abych uspokojil jakéholiv jeho požadavky, dokonce v něj ani nemusím věřit. A taky v něj nevěřím. Ale Bůh tu je, všude, všemohoucí, proto ho používám, je mým nástrojem a je jím s nesmírnou radostí. Existuje proto, abych ho používal, abych do poslední mrtě využil jeho všemohoucnost a vševědoucnost k vytvoření svého života podle mých nejkrásnějších představ. Dal mi svobodu ho využít.

Dlouho jsem hledal, co je tou mou nejkrásnější představou o mém životě. A nakonec jsem zjistil, že je to tak prosté, tak jednoduché. Je to tak elementární, že se na té představě dokonce dokážu shodnout s mnoha lidmi a já dokonce věřím, že se na ní dokážeme shodnout všichni: chci prožívat radost, štěstí, lásku, harmonii mezi lidmi, sounáležitost se všemi, souznění s partnerkou, chci tvořit, chci žít na Zemi, na které jsou nejlepší podmínky pro život. Tohle jsem v sobě našel a tohle chci vytvořit a na tohle chci použít všechny ty božské dary, které jsem dostal. Nepotřebuju Boha, ale používám Ho. A na co ho chcete použít vy?

PS: to zrušení čtenosti má zajímavý důsledek, tenhle článek bych tady včera nezveřejnil :-)