„K moci by se nikdy neměl dostat ten, kdo po ní nejvíc touží.“ Nevím, kdo je autorem citátu, ale že je pravdivý, věděli už staří Athéňané, a proto dělali střepinový soud, kdy ty, kteří nejvíce prahli po moci, posílali do vyhnanství, i když byli třeba populární. Teď je čas vyhodit inženýra Paroubka.
Paroubek a jeho ČSSD nejsou bezmocní, nějakou moc už mají, vládnou v krajích, podílejí se na „úřednické“ vládě, vládli před čtyřmi lety, vládnou svým majetkem i časem, vládnou ve své straně. To, jak s touto mocí zacházejí, nám jasně ukazuje, jak by s mocí nakládali po volbách a tyhle ukázky jsou velmi varující. Přátelé, Paroubkovi moc do rukou nepatří.
Možná si ještě pamatujete, jak před cca pěti lety Paroubek ovládl ČSSD. Byl to masakr lidí s byť jen trošičku jiným názorem. Štvavá kampaň, kterou tehdy Paroubek proti svým bývalým „přátelům“ rozpoutal, byla naprosto nechutná, už tehdy lhal, kydal hnůj a pomluvy. A ve výsledku zůstali v ČSSD jen jeho podržtažkové, říká se tomu bolševizace. Jak by asi vypadala čistka, když by se dostal k moci na celostátní úrovni? Lhaní a kydání už zde zavedl.
Paroubek teď slibuje, že ve vládě nebudou ani marťani, ani ježibaby, ani komunisti. Ovšem, když vládl před čtyřmi lety, s úsměvem komunisty využíval. Jak se od té doby změnila situace? Nijak. Je to slib, který bude zapomenut ve chvíli, kdy se mu to hodí. Jako když podrazil Českou republiku shozením vlády během předsednictví EU, jako když podrazil celou politickou scénu zablokováním podzimních voleb.
Teď vládne ČSSD v krajích, jak její hejtmani využívají moc jim svěřenou? Rath naprosto neomaleně a nepokrytě zastrašuje všechny, koho může vyhodit či odvolat. Začalo to řediteli nemocnic, když odmítali jeho příkazy kolem poplatků. Naposledy vyjel na ředitele škol za jemný pokus zapojit studenty do voleb nanečisto. Kdo nejde ČSSD na ruku, letí. Na koho si už Rath brousí kudlu, když by byl ministr zdravotnictví?
Nedávno spadlo ČSSD do klína ministerstvo vnitra, a ačkoliv ministrem měl být nestraník, Paroubek udělal jeden ze svých podrazů („mistrovských tahů“) a poslal tam svého člověka Pecinu, který po počátečním mlžení naplno přiznal, koho píseň zpívá. Jak to dopadlo? Policie šikanuje a preventivně legitimuje Paroubkovi odpůrce. Jakou šikanu by si na nás vymysleli po volbách?
ČSSD říká, že „zdroje jsou“ a že má z čeho rozdávat a tak slibuje všechno všem. Jak to ovšem vypadá s jejím hospodařením? Za Paroubkova předsedování prošustrovali půl miliardy z 900 milionů, které měli na začátku s tím, že se asi zahojí po volbách. Ze státního rozpočtu, z našich daní, možná i na dluh. Opravdu to chceme? A jak by to dopadlo se státním dluhem? Stejně? Se stoprocentní jistou.
Paroubek se bojí, je to na něm vidět každým dnem. Proto je nervózní, hrubý, neomalený, brunátný a permanentně nasraný. Bez nadhledu, bez humoru, bez moudrosti. Jako předseda vlády by nebyl jiný.
Snem Paroubkových dětí asi je, aby byl tatíček prezidentem, ale to se nestane. Nebude ani předsedou vlády a nebude ani vítězem květnových voleb. Věřím, že dostatku voličů je jasné, že Paroubek patří do důchodu, ne do vlády.
