Budu Vás mít rád, i když budete volit levici, která Vám slibuje hory doly. Vím, že jste měli těžký život a teď si chcete trošku dopřát, dokud je z čeho. Ale žijeme na dluh a ten splatí i Vaši vnuci, kteří volit ještě nemohou.
S dnešními důchodci je život moc nepáral. „Budovali“ socialismus, aniž se jich někdo ptal, jestli ho opravdu chtějí, byli využiti a zneužiti, vymačkáni jak citrón cynickými komunisty a ruskými imperialisty. V padesátých letech využili jejich mladického nadšení k vytvoření ruského komunistického impéria a místo lásky stavěli monstrózní železárny na sovětské tanky. Když v šedesátých letech ty lži prohlédli a chtěli změnu, ty tanky se sem přivalily a jejich sny a naděje rozdrtily. V sedmdesátých letech žili ve strachu z normalizačních čistek a když se konečně v osmdesátých letech situace trošku uklidnila a oni si užívali gulášového socialismu a věřili, že konečně mají právo čerpat, přišla revoluce. Krize devadesátých let už sice dávno pominula, ale oni jí stále mají v hlavách. Mládí v ocelárnách je dávno v čudu a teď chtějí věřit těm, kteří jim slibují, že mají právo si brát, že zaplatili už dost.
Hodně se mluví o mezigenerační solidaritě a že jí mladí nectí. Ale jak vidno, oni jí nectí ani staří. A jak se jí mladí mají naučit, od koho jí mají odkoukat, když dnešní důchodci volí strany, které zcela plánovitě chtějí zvýhodnit staré proti mladým a dávat jim výhody na dluh, který budou muset splácet ti, kteří dnes ani nemají volební právo? Tohle je základ problému, tohle je nepojmenovaný důvod různých aktivit mladých na facebooku. Uvědomují si to staří?
Je mi 37, čili jsem někde mezi. A jsem velmi solidární s tímhle systémem, protože musím platit 46% na daních, což je dost peněz na to, aby dnešní důchodci či tzv.potřební neživořili. A myslím, že by neživořili, ani kdybych platil je 40%, to je myslím stále hodně vysoká míra solidarity a přitom pokles daní by mě potěšil. Ale v tomhle článku o mě (či mou generaci) nejde, jde o zodpovědnost nás, kteří můžeme volit, za důsledky naší volby i na ty, kteří volit ještě nemohou, na naše děti a vnuky. Možná jsou to nezodpovědní spratci, ale jsou takoví, jak jsme je vychovali. Dejme jim teď následováníhodný příklad zodpovědnosti a volme aspoň strany, které chtějí snížit dluhy a neslibují modré z nebe, které ani nechceme ani nepotřebujeme. V téhle zemi je blahobyt a ne hladomor.
