Okamžik, kdy jsem chtěla umřít

Nebojím se smrti. Je součástí života a je jedinou opravdovou jistotou, kterou na naší pouti máme. Přijde. Pro někoho dříve, pro někoho později. Ale někdy se v našem životě odehraje spousta zvláštních věcí najednou. A někdy mě v těch zvláštních okamžicích napadne, že teď by to stálo za to, prostě si umřít.

Smrt je stejně tak krásná, jako život sám. Nemá smysl se bránit. Je naším tichým a trpělivým souputníkem na dlouhé cestě, který jen vyčkává. Nikam nespěchá, protože ví, že její čas přijde. Určitě.

Doprovází i mě. Občas na ní myslím a to je taková chvíle, jako bychom si spolu sedly, daly si skleničku a jenom klábosily o tom, jaké to bude, až… Když mám charakterizovat svůj život (a občas se mě na to vážně ptají), říkám, že se snažím žít tak, abych, pokud bych umřela právě v tuhle chvíli, mohla říci, že to stálo za to. A tak se postupem doby smrt stala mým věčným průvodcem.

I já, když je mi těžko a hodně zle, si říkám, že z toho snad umřu. Fráze. Spojení se smrtí používáme všichni. Někdo často, jiný méně. Smrt spojená s bolestí, spojená s nepříjemností. Ale jak moc jsme v tu chvíli upřímní? A pak je tu ta druhá.

Ta druhá, jiná a přece stejná. Život se přece skládá z toho špatného a bolestného, ale také z věcí milých a příjemných. Občas stačí jen okamžik, pohled, dotek či dopis a vás hřeje u srdce a chcete, aby ten okamžik nikdy neskončil. A právě tady se ohlásí. Ta úžasná myšlenka, že jediný způsob, jak nechat tu chvilku trvat věčnost, je ve smrti. Ten skvělý pocit by byl tím posledním, co by ve vás zůstalo. Pocit, který je celý prostoupen láskou a něhou nebo jen radostí a štěstím.

Dnes se mi to zase stalo. Přišla mi jedna kratičká sms. Nechala jsem ji bez odpovědi a pomalu zalévala všechny pocity, které ve mně rostly. Pozorovala jsem je a poslouchala. A pak to přišlo. Myšlenka, že ten pocit je tak úžasný, že bych si ho chtěla navždy podržet. A už se mi v mozku srovnaly všechny dojmy a vysílaly jednu jasnou zprávu: Teď, kdybys umřela, tak by to bylo úžasné. S takovým pocitem sis přeci vždy přála umřít a udržet ho navždy. Báječný, naplňující pocit, který bych nevyměnila ani za věčnost samu.