Nebylo to nic výjimečného. Takové normální odpoledne, kdy
jsme utekli z přednášky na oběd. Ta chvíle oddechu a uvolnění. Někdy
darovaná, jindy vynucená. Ale už tu byla. A stejně, jako se naše těla uvolňují
po dlouhém sezení v lavicích, i naše myšlenky se odlehčují a vydávají se
na svou cestu, která rozhodně nemá ten správný akademický směr.
Normální parta mladých lidí. A v takové společnosti se dříve nebo později stočí řeč na téma z nejdiskutovanějších. Téma, na kterém stojí internet, kterému se ale spousta lidí snaží vyhýbat a které se stejně vždy vrátí a znovu se vynoří na povrchu. Sex. Tak krátké slůvko a přesto s ním mají někteří z nás potíže. Zkuste si to. Stoupněte si doma před zrcadlo a vyslovte ho nahlas. Zatím jen sami pro sebe. A pak to zkuste s přáteli v kavárně. Je to jiné, že. A není to vůbec tak samozřejmé, tak snadné.
Nejsme zvyklí. Nejsme naučení mluvit o této části naší existence. Jako by se jednalo o nějakou temnou stránku našeho bytí. Ale tak to přece není. Ano, sex je záležitost intimní, to nepopírám. Ale fakt, že se o tomto tématu začnu bavit se svými přáteli, ještě není sám o sobě neslušný. Vulgární by bylo, pokud bych chtěla sex na veřejnosti provozovat. Ale mluvit o něm ještě není žádný hřích.
Jako by v tom slůvku byla nějaká magická moc. Deset lidí, kteří sedí v plné kavárně a povídají si. Všude hluk a tak máte pocit určité ochrany. Každý si přece povídá s tím, s kým přišel. Někdo řeší práci, někdo rodinu. Netvrdím, že jsme šeptali. Bavili jsme se zkrátka normálně. Ale v okamžiku, kdy vyslovíte to kouzelné slovíčko, dostaví se nečekaný efekt. Jako by najednou bylo v kavárně ticho a vy jste ho vykřikli. Přitahujete pozornost. Lidé se na vás dívají. Nenápadně a úkosem. Jako by každé slovo, které má něco společného se sexualitou bylo slyšet mnohem více.
Nekřičeli jsme, a přesto jsme byli středem pozornosti našeho okolí. Jak jsme si to jen mohli dovolit? A takhle na veřejnosti? Mohli! A proč také ne. Nemluvili jsme přece o ničem zakázaném. Mluvili jsme o partnerství (na to nikdo nereagoval), o lásce (no tak, o tom se přece povídá pořád), o vztazích (nu dobře, troška benevolence už je netypická) a o potěšeních s tím spojených. A sex k těm potěšením přece neodmyslitelně patří (a tady jako bychom měli megafon, všichni nastražili).
Je naše společnost stále ještě uzavřená takovýmto debatám? Vždyť bulvár je toho plný. A kolik je lidí, kteří si každý den kupují noviny kvůli titulní stránce, na které je vnadná slečna a nebo velký titulek, křičící do světa novinky o intimním životě celebrit. Přečíst si o tom, to nám nevadí. Za to vy přece nemůžete, že to někdo napsal. Ale vy jste o tom nemluvili. Ne, ne, to by už bylo špatné.
Třeba to byla náhoda. Třeba se mýlím a jsme mnohem benevolentnější, než lidé, kteří seděli ve zmiňované kavárně. A třeba také ne. Co já vím. Mluvíte o sexu? A nejen s partnerem, ale i s přáteli? Nejenom v ložnici, ale třeba v hospůdce? A nebo vás to slůvko také leká?
