Vzpomeňte si, kdy to bylo naposled, kdy vám někdo doopravdy naslouchal. Znáte ten pocit. Cítíte se dobře. Cítíte, že ten, kdo vám naslouchá, se vám opravdu věnuje. Že je tu jen pro vás a vy jste na chvíli středem vesmíru.
Je to úžasný pocit, pokud máte někoho, kdo vám doopravdy naslouchá. Možná proto ten pocit a takové situace a lidi vyhledáváme. Hledáme lidi, schopné naslouchat, všude ve svém okolí. Někoho, kdo by se nám opravdu věnoval a my měli ten pocit souznění a porozumění. Jak rádi bychom trávili co nejvíce času ve společnosti takového člověka. Jak rádi bychom se vraceli a znovu si užívali ten pocit. Ale vždyť přece můžeme. Takového člověka můžeme mít k dispozici častěji, než si uvědomujeme. A dokonce se nabízejí hned dva způsoby, jak toho dosáhnout.
Prvním způsobem, jak získat někoho, kdo nám naslouchá, je vrátit se sami k sobě. Necháváme se unést okolnostmi a následně nevnímáme, co nám říká naše duše a naše tělo. Často se trápíme v situacích, ve kterých nám není dobře. Naše duše bolí a pláče. Cítíme se nešťastní, nespokojení a smutní. A informaci o tom, že je něco v nepořádku často potvrzuje i naše tělo, které začne bolet, tuhnout, strádat a stávat se slabším a nemocnějším. Protože jsme si však odvykli poslouchat sami sebe, zatneme zuby a spěcháme dál. Kupředu. Co nám síly stačí. Bez ohledu na to, že nám není dobře ani psychicky ani fyzicky. Pokud se však občas zastavíme a zeptáme se sami sebe, „jak nám je?“, „jak se cítíme?“, „co naše duše a co naše tělo?“, dostaneme často velmi jasnou odpověď. A pokud umíme naslouchat, tak tuto odpověď také uslyšíme, zaznamenáme a začneme se více starat sami o sebe.
Druhým způsobem je naučit se dobře naslouchat druhým. Pokud totiž budeme druhým lidem naslouchat, postupně se i oni naučí naslouchat lidem. Možná ne všichni a rozhodně ne hned. Ale pomalu se tato schopnost mezi lidi zase vrátí. I jeden člověk může nastartovat obrovskou změnu. A tím jedním člověkem můžete být právě vy. Můžete spustit lavinu naslouchání a uvidíte, že se k vám brzy vrátí někdo, kdo bude rád naslouchat vám.
Nejspíše už jste slyšeli o tom, že je rozdíl mezi posloucháním a nasloucháním. Proto si dejte pozor, abyste jen neposlouchali. Poslouchat je jen fyziologický jev – vnímat a registrovat zvuky a tyto nějak zpracovat. Naslouchání proti tomu je úžasná dovednost, kterou se může naučit kdokoliv. Je složeno z plné pozornosti, kterou věnujete mluvčímu. Je podporováno očima, protože to, že věnujete druhému pohled, ho povzbudí. K naslouchání patří soustředění se jen na mluvčího a obsah jeho sdělení. Nejde si k vám pro návod a radu, tak nevymýšlejte, co odpovíte. Naslouchání je také o klidu a dostatku času pro to, aby mluvčí mohl opravdu vyjádřit to, co chce. Empatie a přijetí řečeného jsou další důležité složky umění naslouchání. Mohli bychom v tomto výčtu pokračovat dále. Ostatně je mnoho moudrých knih, které se tomuto tématu věnují. Ale protože naslouchání je dovednost a dovednosti je třeba v první řadě trénovat a cvičit, nechme zatím v našem výčtu jen tyto body. A vydejme se do světa trénovat.
Jak by se vám líbilo, kdybyste se tento týden setkali s někým, kdo bude mít oči i mysl jen pro vás a bude vám opravdu a na 100% naslouchat? Pro někoho by to bylo jako dostat malý dárek. Ale abychom mohli brát, musíme si uvolnit ruce a prostor tím, že nejdříve dáme. Začněte tedy tím, že půjdete, ať už dnes nebo zítra, a někomu dáte tento krásný dar, který je zdarma. Darujete mu pocit, že je výjimečný, úžasný a jedinečný. Budete mu naslouchat. Nebojte, on se vám ten dárek jistě brzy vrátí a možná budete překvapeni odkud.
