Kdo je nejdůležitější na světě

Ptáte se někdy, kdo je nejdůležitější na světě Tato otázka mi dnes ráno přistála na stole. A tak jsem se zeptala. Protože obvykle si takové otázky nepokládáme, napadlo mě, zeptat se i Vás. Kdo je pro vás nejdůležitější na světě?

Ta otázka mi nepřistála na stole jen tak. Byla napsaná na asociační kartě, které denně používám. A pod ní byla ještě jedna věta. „Ten, s kým právě jsi.“ A tak jsem přemýšlela. S kým bývám nejčastěji, s kým bývám obvykle, jaké důležité a nedůležité lidi si do svého života zvu. S jedním člověkem jsem ale neustále. Každou minutu mého života. Jsem to já sama.

Ano, zní to nabubřele a povýšenecky. Sebestředně. Až egoisticky. Ale ne. Nenaskakujte na otřepaná klišé. Není to o špatném úmyslu. Není to o ignorování druhých ani o zanedbávání potřeb jiných. Není to o narcismu ani o tom, že je člověk někým lepším. Je to spíše o tom, umět se opravdu vrátit k sobě. Umět se zastavit a nejen proběhnout danou chvílí. Umět se nadechnout. Prožít okamžik a vnímat, jak nám v něm je. Vnímat ho tělem i duší. Existuje na to i jedno pěkné cvičení.

Až budete prožívat nějaký okamžik, který je vám příjemný. Až budete prožívat něco hezkého a milého. Možná se pousmějete nebo budete mít takový ten hřejivý pocit u srdce. Zastavte se na chvíli. A „zakonzervujte“ si tento moment. Prostě jen chvíli buďte a popište si vědomě to, co se právě děje. A popište to opravdu všemi smysly. Položte si otázky: Co teď vidím? Co teď cítí mé tělo? Jak se teď cítí mé tělo? Co teď slyším? Jakou chuť teď vnímám na jazyku? Jakou vůni cítím v nose? A jak se cítí má duše?

Pár otázek. Jasných. Takových, kterým rozumíme všichni. A přesto vám mohou pomoci daný moment prožít, vnímat, pevně uchopit a také si ho pamatovat. Prostě na chvíli být v přítomnosti. Opravdu a na 100%. Tohle je bytí, ve kterém si věnujete pozornost.

Myšlenkou té karty pro mě není důležitost. Je to uvědomění. Prožívání. Bytí vdaném okamžiku a na daném místě. Bytí s dotyčnou osobou. Opravdové BYTÍ. Často si vzpomenu na scénku ze samotářů, ve které Hana Maciuchová říká památnou větu: „Vy ten život nežijete. Vy ho jenom krájíte.“ A bohužel mám často pocit, že to tak je. Sama jsem se několikrát přistihla, že jen krájím. Naposledy si vybavuji situaci, kdy jsem byla na místě, na kterém jsem být nechtěla, a byla jsem velmi nespokojená. Netrpěla jsem tím však jen já. Trpělo tím mé okolí. Byla jsem zamračená a nabručená. A pak jsem se zastavila. Odpověděla jsem si na otázky, které mi pomohly popsat, jak je mému tělu i duši. A pak jsem sama sobě řekla: „Není ti dobře. Víš jak zařídit, aby ti dobře bylo. Tak co teď právě děláš tady a teď? Změň to!“. Někdy právě fakt, že věci pojmenujeme, nám dodá potřebnou sílu a energii pro změnu. Pojmenování napomáhá uvědomění. A uvědomění je první krok ke změně.

A jak je Vám?