Ráda píšu. Baví mě to, užívám si to, relaxuji při psaní a
hraji si se slovy. A blog je jedno z mála míst, kde mohu v poklidu
publikovat ty své malé textíky, ukázat světu kousek svých myšlenek. Podle
definice je blog místem pro zveřejňování názorů jednotlivců a skupin. Ale blog
je i něco víc. Je to prostředek, pomocí kterého můžeme poznávat lidi. A to jak
jednotlivce, tak lidi jako komunitu.
Pokaždé, když napíšu nějaký článek, jsem ráda za odezvy, které se potom pod článkem objevují. Je hezké, že jsou pokaždé jiné a co člověk, to jiný názor. Občas je na mě autor komentáře naštvaný. To si říkám, že jsem se asi trefila do bolavého místa dané osoby. A nebo měl prostě jen špatný den. Někdy je příspěvek o souznění a daný člověk to vidí podobně jako já a má prostě chuť mi napsat, že v tom nejsem sama. A někdy se v komentářích sejde několik lidí s různými názory, které si zde začnou vyměňovat, a pak už to vůbec není o textu samotného článku. A to všechno je moc dobře.
Pokaždé, když píšu článek, snažím se světu něco říci. Ukázat můj pohled na nějakou věc či událost. A nebo se jen hlouběji zamyslet nad věcmi, které nám přijdou samozřejmé a normálně je zkrátka přeletíme. Ale pokaždé je zde nějaká nosná myšlenka, nějaký pocit, něco co je ve mně a co se snažím komunikovat dál. Ale zdaleka ne pokaždé vyzní článek tak, jak jsem ho cítila já. A potom už přispěchají ti, kteří to pochopili jinak (a tady neexistuje správné či špatné pochopení) a napíšou mi o tom, jak to vidí oni. A to je skvělé.
Co člověk, to názor. Nečekám, že bych snad na základě těch drobných komentářů dokázala pochopit nás, lidi, celou tu obrovskou a pestrou komunitu. Ale dáváte mi tak možnost přemýšlet o tom, jak se vyjadřuji, jak mě vnímáte, že chápete, co chci říci a nebo jsem se zase vyjádřila špatně a vy vůbec nevíte, o čem to tady plácám. A to je to kouzlo. Ta magie, která mě nutí psát dál. Protože tak, jak říkala jedna moje kamarádka, základem lidské existence je komunikace. A vaše odezvy, reakce a názory jsou cestou jak se v komunikaci zlepšovat. Jak vám sdělit opravdu to, co mám na mysli a říci nebo napsat to tak, abyste mě pochopili tak, jak chci být chápána.
A proto díky. Díky vám všem za čas, který mi věnujete už tím, že čtete mé skromné příspěvky. A díky za komentáře. Za tu úžasnou zpětnou vazbu, která mi pomáhá růst a stát se někým, kým bych chtěla být. Díky za každé slovo, každou řádku a za možnost nahlédnou trošku do vaší hlavy a duše. Rosteme spolu a já jsem za to vděčná. Takže ještě jednou, děkuji.
