Ach ta chemie. Stačí pár minut a vaše tělo si samo rozhodne
o tom, kdo vás bude přitahovat. Mozek se snaží, hlásí se o slovo a hledá
rozumné argumenty pro to, aby vám ukázal, že to není správné rozhodnutí a že
ten člověk není ten pravý. Ale rozhodnuto bylo už dávno a někde jinde.
V rovině chemických prvků a sloučenin, které určily, že vás ten člověk
prostě zajímá.
Nevím, jestli teorie o chemických reakcích je jenom blábol, který si někdo vymyslel a nebo je to pravda, zakládající se na vědecké studii. Ale z vlastní zkušenosti nabývám stále silnějšího dojmu, že na tom něco je. Potkáte člověka, podáte si ruce, nadechnete jeho vůni, podíváte se mu do očí a někde hluboko ve vaší hlavě proběhne tajné hlasování o tom, zda je pro vás zajímavý. A pak už všechno jede samo a vy na tom nic nezměníte. Do mysli se vám začnou vkrádat myšlenky a představy, které by vás vlastně ani napadat neměly.
Před mnoha lety se moje chemické reakce zase vydaly svou vlastní cestou a zavřely mozek do temné kobky. Byl vysoký, zajímavý a já jsem v tom hned lítala. Mladá a hloupá holka. Nejednalo se o nic vážného. Ten románek trval jen krátce a za chvíli jsem byla vyléčená. Ale co čert nechtěl. Po třinácti letech jsme se znovu potkali. O setkání jsem předem věděla a myslela jsem na to, jaký byl dotyčný šašek, se kterým si nebudu mít co říct. Jaký to omyl. Nebyl to žádný šašek a za ty roky vyrostl. Ale to by samo o sobě ještě nic neznamenalo. Anp, viděli jsme se a popovídali si. Normální. Ale po několika minutách se chemie ozvala. Přestože jsem na setkání šla v negativní náladě, za chvíli se v mé hlavě znovu začaly vynořovat myšlenky, které měly jasnou souvislost s faktem, že mě dotyčný přitahuje. Nic se nestalo. Jen ty myšlenky. A tak mě to zase napadlo jak to s tou chemií vlastně je.
Pokud je chemie tak silná, jaký vliv má na naši volbu partnera? Vždyť v první chvíli se neznáte a o tom, zda s dotyčným zůstanete a budete pěstovat nějaký hlubší vztah, se tedy rozhodujete v těch prvních okamžicích. Ale tam má velení chemie. Můžete být zamilovaní jak chcete, můžete mít skvělý a fungující vztah, ale chemii nezastavíte. Můžete zastavit jen vlastní myšlenky. Ale to vaši životní volbu neovlivní.
Je to taková krásná forma zoufalství. Chcete si pěkně žít, mít pěkný vztah a pak se do toho zaplete periodická soustava prvků, jeden prvek zareaguje s druhým a všechna vaše předsevzetí zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. A vy jste buď měli obrovskou dávku štěstí a ten, na kterého vaše chemie zareagovala má i mozek v hlavě a vás čeká skvělá budoucnost. Nebo jste štěstí neměli a čekají na vás další pokusy ať již ve vaší privátní chemické laboratoři a nebo mimo ni. V každém případě to ale stojí za to, zkoušet a zkoušet, dokud nevznikne ta správná sloučenina.
