Ty ještě nechodíš k psychologovi?

Asi tím nemyslela nic zlého. Jen se prostě upřímně zeptala. Viděly jsme se po hodně dlouhé době a moje dobrá kamarádka nad sklenkou vína vyřkla nahlas tuhle záludnou otázku: „Ty ještě nechodíš k psychologovi?“

Jsem osoba zodpovědná, v kalendáři na mě pravidelně svítí všechny možné periodické prohlídky. Přítomnost lékařů záměrně nevyhledávám, ale poctivě absolvuji všechny prevence a následně i doporučená vyšetření. Ono se to nezdá, ale to máte: praktický lékař, gynekologie, mamografie, zubař, dentální hygiena, oční lékař, alergologie, sem tam EKG a další specializovaná vyšetření co si kdo vymyslí. A to jsem vlastně zdravá! Když vezmu v úvahu, že stále doprovázím k lékařům také svého nezletilého puberťáka a tam je to násobně více specialistů (nejen v místě bydliště), kde na to člověk má brát čas?

Jenže psycholog, to je dneska jiná liga, to není jen obyčejný „doktor.“ Za prvé jeho služeb využívá snad každý a to už od poměrně útlého dětského věku (ve svém okolí mám jen pár lidí, kteří zatím více či méně statečně „odolávají“ pokušení nebo doporučení nějakého psychologa vyhledat) no a za druhé (a to asi způsobuje to za prvé) – psychologové nejsou. Tito odborníci prostě „došli“ – je to nedostatkové a často velmi drahé „zboží.“ (Už před dvěma lety jsem učinila první objevnou cestu při hledání různých odborníků – viz. můj článek „Jak najít odborníka na (dětskou) duši a nezbláznit se…..“ Odkaz)

A tak jsem kamarádce statečně a trochu s nevolí přiznala, že k psychologovi nechodím. Vím proč se mě na to ptala, posledních pět let v mém životě není jednoduchých a možná to svádí automaticky k tomu, že potřebuju pomoct. Když vám umře táta, když se vám psychicky zhroutí sestra a když vaše dítě kromě různých psychických potíží zjistí, že není holka, ale kluk, neporadil by si s tím sám možná ani Brandon Walsh (Beverly Hills 90210 pozn. autora).

Já ale JSEM Brandon, jak tvrdí moje sestra (jó, tak psychicky zhroucená) a tak pokud se rozhodnu, jistě psychologickou pomoc najdu. Možná to potřebuji a možná taky ne, ale momentálně mi představa zařazení dalšího odborníka na můj pestrý seznam lékařských návštěv není nijak příjemná.

Kamarádce nad mou odpovědí lehce zajiskřily oči, zhluboka se napila z téměř prázdné skleničky a pravila: „No tak konečně někdo normální!“