Majdalenka, Apolenka s Veronikou a taky príma Radka….

Můj syn se jmenuje Eru. Tedy teď už vlastně Eru Štěpán. Volba jeho jména nebyla podle mého gusta a cesta k němu vedla docela oklikou viz. můj blog : https://blog.idnes.cz/kravarcikova/jak-se-z-amalky-stal-a-eru.Bg22090480

Jméno nám „do vínku“ dají většinou rodiče, nad tím křestním popustí uzdu fantazii a nebo se drží tradic. U příjmení se zas až tolik rozvášnit nemohou, vychází se obvykle z toho co zdědili zase oni po svých rodičích. Kdysi jsem si myslela, že křestní jméno je něco co vystihuje osobnost vašeho ještě nenarozeného dítěte, že za ním má být příběh, význam, smysl. Dnes, skoro dvacet let od téhle vznešené myšlenky se tomu fakt směju – je to prostě jen jméno.

Když tehdy moje třináctileté dítě nastartovalo pubertu a rozjeli jsme tu TRANS horskou dráhu, vůbec jsem netušila jak rozšířím (mimo jiné) i svůj rozhled o repertoáru křestních jmen.

Tak nějak jsem chápala pojem „unisex“ jméno, i jako dítě jsem občas potkala Stáňu nebo Sašu a nevěděla, jestli je to kluk nebo holka. Když jsem ale doma na stole měla žádost o změnu křestního jména na Eru, poprvé jsem propadla panice. Jakože moje dítě se má jmenovat jako nejmenovaný energetický regulační úřad???? Vysvětlení významu jména mě sice trochu uklidnilo, ale na druhou stranu – když se představujete, tak každému na potkání hned nevysvětlujete, co to znamená. Za dva měsíce už se na mě Eru smál z první vlastní občanky.

Dnes si sem tam připadám přesně jako v té slavné osmdesátkové písničce o holkách z naší školky: Majdalenka, Apolenka s Veronikou a taky Věrka, Zdeňka, Majka, Lenka s Monikou,………………… akorát, že tato krásná česká tradiční jména se u nás doma u holek ani kluků procházejících naší domácností a životem našeho potomka, nevyskytují.

Místo toho začal(o) přicházet Alex, Echo, Rafael, Fido, Kája, Bruno, Ajumi, Naser, Darwin, Kawi, Lix, jó a taky Silvestr!! (tady jsem cítila velkou úlevu, že toho jméno z kalendáře důvěrně znám a dokonce vím, kdy má svátek! Dotyčný měl a doteď má moje velké sympatie). Péťa Kotvald by valil oči.

Já se ale nedám, dneska už jsem na sebe pyšná jak celý tenhle příběh jménem gender zvládám jako rodič. Ve chvíli, kdy už sama sebe nominuju v duchu na matku roku, umí mi to Eru Štěpán vždycky zpříjemnit a vrátit mě zpátky na zem – třeba když Michal, co k nám chodí domů dva roky a my už přesně víme, že pije kafe a nejí jahody, tak se přejmenuje na Adama😊