Nová doba internacionalizuje český fotbalový trh

Nové peníze mění dynamiku v českém fotbale - dochází k větší koncentraci čím dál nákladnějších českých hráčů v bohatších klubech zatímco menší kluby budou čím dále závislejší na cizincích. Roste kvalita?

V minulosti by člověk v Česku opravdu solventních klubů napočítal ani ne na prstech jedné ruky a žádný z velkých klubů kromě Sparty neměl pozadí silné a stabilní skupiny. Ať už organicky (tenderem vysílacích práv, příjmy od sponzorů, úspěchy v EP), tak v důsledku napumpování peněz od nových vlastníků dochází k zásadním změnám v českém klubovém fotbale. Celá řada klubů výrazně zbohatla a dochází k evoluci velkých klubů s velmi širokou soupiskou (Sparta, Slavia, Plzeň, Olomouc). Logicky je na místě otázka, zda nové prostředky v českém fotbale (po)vedou ke zvýšení hráčské kvality ligy. Obecně lze říci, že hráčská kvalita ligy (tj. suma herních dovedností nastupujících hráčů) jde zlepšit 2 způsoby:

• Investicemi do mládeže a fotbalové infrastruktury za účelem vychování si lepších fotbalistů do budoucna
• Přiváděním většího množství kvalitních hráčů ze zahraničí

Je mnohdy neintuitivní, že cenovými válkami a velkými nákupy napříč ligou se kvalita nejen, že nezvyšuje, nýbrž více se více koncentruje v nabitých kádrech lepších klubů a jelikož na hřišti může hrát jen hráčů jen 11, tak se dokonce paradoxně může snižovat. Tom Slončík v Plzni, Jakub Martinec ve Spartě, Erik Prekop ve Slaviii a nebo Tkáč v Olomouci jsou jistě solidní hráči pro hodně celků naší ligy, ovšem nejsou pro českého fanouška už tolik k vidění kvůli velké konkurenci v top kádrech.

Investice do infrastruktury a mládeže jsou klíčové ovšem projeví se za dlouhou dobu

Určitě dlouhodobě (i pro reprezentaci) preferovaná a nejudržitelnější investice je do mládeže a výchovy nadějných českých fotbalistů. Realita je, že o větších investicích do mládeže a vybudování infrastruktury a jejich zlepšení mluví Slavia, Liberec, Teplice a Olomouc. Reálně ve spoustě klubů ale vůbec nedošlo/nedojde k nějakým zásadnějším navýšením investic do mládeže. Je to logicky z toho důvodu, že tato investice se projeví nejdříve za 5-10 let a tlak na výsledky je ve většině klubů okamžitý.

České kluby za poslední 2 roky masivně (oproti minulosti) přivádí hráče ze zahraniční což je jediný možný způsob zvýšení kvality v krátko/střednědobém horizontu

Přichod nových ekonomicky smýšlejících majitelů a vzestup české ligy vedl k velkému nárůstu počtu cizinců v České lize z 23% na 41%. Zejména jde o velký nárůst počtu afričanů v české lize, z 24 v sezoně 2021/22 na 68 v současné sezoně. Do české ligy začalo například ale proudit i více hráčů ze Slovenska, kde navíc v posledních přestupových obdobích dochází ve velkém í k rabování mládežnických fotbalistů českými kluby (např., Daniel do Sigmy, Ševčík do Baníku, Kimpl do Teplic atd.).

Česká liga byla dlouhou dobu naprosto výjimečná ve velmi nízkém počtu zahraničních hráčů mimo top kluby, když slováky nezapočítáme jako cizince, byl český rybníček v Evropě unikátní nejnižším podíl cizinců ze všech top 20 lig. Zároveň i po dramatickém vývoji v posledních letech ovšem jsou cizinci využíváni výrazně méně než v jiným evropských ligách, s výjimkou válčících Ruska & Ukrajiny a Norska, jak je vidět na grafu níže.

Rovněž výjimečné je, že zahraniční hráči stále v české lize dostávají méně prostoru na hrišti než ve všech porovnatelných ligách Evropě s výjimkou Dánska. Cizinci v Česku reprezentují 41% hráčů na soupiskách, co nastoupili alespoň jednou v české lize, ovšem hrají pouze 37% celkového času. Například v Turecké lize jsou cizinci zastoupeni na soupiskách 53%, ovšem hrají 68% všech minut.

Typický profil cizinců napříč porovnatelnými ligami se velmi liší. Zajímavá je velká sázka českých klubů na atleticky nadané africké hráče - například v polské lize je 46 španělů/portugalců a afričanů pouze 29. S nadsázkou by se dalo říci, že polská liga je tak béčková La Liga a z české ligy se stává liga africká. Tento rozdíl v profilu zahraničních hráčů logicky souvisí s techničtější charakteristikou Ekstraklasy a atletickou povahou české ligy, pro kterou mají afričané obvykle skvělé dispozice.

	Chance Liga	Ekstraklasa
Hodnota hráčských kádrů (€m)	397	385
Týmů	16	18
# afričanů	68	29
# Španělů a portugalců	0	46
% cizinců na soupiskách	41.1%	49.3%
% cizinců na hřišti	37.1%	56.1%

Cizinci jako nutnost pro chudší kluby

Dá se očekávat, že počet cizinců v Česku bude dale růst hlavně mezi chudšími kluby (Bohemians, Slovácko, Dukla, Jablonec atd.), jelikož nedostakoví elitní čeští hráči se koncentrují v elitních a finančně odskočených klubech, ti lepší pak v klubech jako je Hradec nebo Liberec. Bohužel pro tyto kluby často nejde nutně o zvýšení kvality kvalitní posilou ze zahraničí, ale spíše jedinou možností jak přivést finančně dostupného hráče v alespoň minimální kvalitě (i mimo finanční aspekt, lepší ligový čeští hráči do těchto klubů prostě ani nechtějí jít).

Zajímavý příklad je pražská Dukla - minulý majitel klub každoročně dotoval desítkami milionů, starší a nepříliš úspěšný český tým v čele s teatrálním trenérem, kteréhožto vrchol bylo vítězství na penalty v baráži s low-cost Vyškovem (v současné sezoně bez slabého týmu typu Budějovic by už pravděpodobně sestoupil přímo). Určitě se nedá říci, že s přichodem Martina Haška a velkého množství zahraničních hráčů by klub hráčskou kvalitu na hřišti zásadně zvýšil. Je to ale stále ekonomičtější, výrazně perspektivnější a dlouhodobě smysluplnější varianta než, zvlášť při současném vývoji na trhu, pokračovat v modelu z minulosti - v tom se nelze novému vlastníku divit. Bohužel extrémní provedení s diskutabilním výběrem hráčů celou racionální vizi do značné míry zatemňuje.

Vytvoření si chráněného prostředí pro české hráče by bylo destruktivní i pro reprezentaci

V reakci na překotný vývoj poslední 3 let jsou v poslední době jsou slyšet hlasy, že by se snad měl zavést minimální limit na české hráče na tým (a prý tak pomoci reprezentaci). Realita je, že korelace mezi výsledky reprezentace a kvalitou klubové soutěže je malá - jde zejména o to aby čeští hráči hráli v elitních ligách v zahraničí. A jaká jiná příprava pro ně než hrát v mezinárodním týmu s odlišnou typologií hráčů už v Česku a navíc tady čelit konkurenci, která je připraví na zahraničí. Jako perfektní (odstrašující) příklad historicky slouží Rusko, kde platilo pravidlo min 5 ruských hráčů v sestavě a zároveň se domácím hráčům ekonomicky už nevyplatilo odcházet do zahraničí, naopak měli garantovanou pozici, v důsledku čehož konkurenceschopnost reprezentace naopak spíše klesla. Pravidlo bylo pak kvůli své neefektivitě upraveno na pouze 3 ruské hráče v sestavě.

Není těžké se dovtípit, že největším beneficientem zavedení limitu na české hráče (v Evropě spíše nevídaného opatření) by bylo pár hlavních českých agentůr/agentů, kteří prodávají nejcenější a nedostatkové zboží mezi českými kluby. Na podobné opatření, které by (chudší) část ligy odsoudilo k nekonkurenceschopnosti, se proto dá do budoucna očekávat jejich velký tlak, často ústy českých legend/reprezentace.

Trajektorie posledních let bude dál pokračovat, ale pro zvýšení kvality je potřeba kvalitní scouting/analytika

Fotbal se po celém světě čím dále globalizuje a dá se říci, že s vývojem posledních let se česká liga pouze se zpožděním příblížila vyspělým ligách na západě. Tento vývoj přímo koreluje se vzrůstající ekonomickou gramotností a racionalitou českých fotbalových klubů (vyžadované novými vlastníky) na úkor hospodských názorů mnoha českých „expertů“ a donedávna i velké části majitelů. Je každopádně zřejmě, že ovšem musí být nalezen kompromis mezi českých a zahraničním elementem, 11 afričanů není optimální cesta z mnoha důvodů - ovšem pro každy klub může být hranice, kde už je cizinců moc jiná, typicky menší kluby můžou využívat cizinců více z důvodů výše.

Datová analytika a systematický zahraniční scouting se jeví jako nutnost dokonce (a hlavně i pro) menší kluby v Česku pokud nechtějí spoléhat pouze na hráče a výpůjčky od silnějších partnerů v lize nebo oportunistické doporučení od agentů. Mimo velké kluby do ligy pravidelně přivádí zajímavé hráče Liberec, Karviná a Pardubice na základě analýzy a scoutingu, ostatní spoléhají na doporučení agentů a známosti sportovních ředitelů, což vede k daleko větší chybovosti. Baník sice vesele zaplatí desítky milionů za zahraniční hráče z české ligy (Gning a Siňavskij stáli dohromady více než 40m kč), ústy svého majitele ale stále iracionálně trvá na tom, že na vybudování alespoň minimálního skautingu nemá peníze a schopnost. V tom většinu českých klubů ještě čeká dlouhá cesta, ale je to klíčové, tak aby se v lize zvýšila hráčská kvalita a liga se nezaplevelila průměrnými cizinci.