Jak a proč fotbalu (ne)roste návštěvnost

Minulý rok si Dušan Svoboda z LFA mnul ruce nad rekordní návštěvností naší ligy za poslední takřka dvě dekády. Analýza operující s více než jednou proměnnou ovšem ukazuje, že návštěvnost na ligových stadionech bohužel spíše klesá.

Návštěvnost v Česku

V sezóně 2017/18 opravdu zaznamenala česká liga nárůst průměrné návštěvnosti na více než pět a půl tisíce diváků, což například vůči sezóně 2010/11 představuje nárůst o více než tisíc diváků. Je potřeba si ale uvědomit, co je důvodem tohoto zvýšení. Když se zaměříme na posledních pět let, zjistíme totiž, že návštěvnost na ligových stadionech šla nahoru výhradně díky duu Slavia-Baník. V posledních třech letech se oba kluby stabilizovaly, posílily hráčské kádry a i v důsledku toho přilákaly na svoje stadiony vyšší počet diváků. Zatímco v sezoně 2014/15 se Slavia musela spokojit s průměrnou návštěvou 6548 diváků na zápas, v minulé sezoně to již bylo 13511. Podobně Baník zaznamenal mezi těmito sezónami růst návštěvnosti z 4414 na 10435.

Jednoduchá analýza spočívá logicky v ignorování zvýšení návštěvnosti v Edenu a ve Vítkovicích, tedy v zafixování návštěvnosti Baníku a Slavie na číslech ze sezony 2014/15. Tato analýza jednoznačně ukazuje, že růst návštěvnosti v české lize byl zcela způsoben narůstajícím počtem diváků pouze na dvou stadionech v České republice.

V rámci další analýzy se zaměříme na čtrnáct klubů, které stabilně působí v české lize a na rozdíl v návštěvnosti na jejich stadionech mezi sezonou 2014/15 a tou předešlou. Olomouc a Zlín se v sezóně 2014/15 nenacházely v nejvyšší soutěži, a proto je brána jako výchozí bod sezóna 2015/16. Vývoj návštěvnosti mezi sezónami 2014/15 a 2018/19 je negativní u sedmi a pozitivní pouze u šesti klubů naší ligy. To znamená, že na většině stadiónů naší nejvyšší soutěže nedošlo k nárůstu, nýbrž poklesu návštěvnosti. Samozřejmě, například v případě Teplic a Jablonce je jistý pokles v návštěvnosti oprávněný. V případě Teplic se jedná o dlouhodobě klesající výkonnostní a výsledkovou úroveň, byť rozdíl mezi sedmým a desátým místem není tak dramatický. V Jablonci zase v sezóně 2014/15 vládlo nadšení z “Galacticos”, jak bylo jeden čas severočeské mužstvo přezdíváno. Celkově však lze říci, že krom čtveřice Baník, Sparta, Slavia a Příbram, návštěvnost buďto víceméně stagnuje nebo klesá. Zejména u Příbrami jsou pak při pohledu na poloprázdný stadion na místě pochyby, zda počet nahlášených diváků odpovídá skutečnosti.

Logicky, klubům klesá a roste návštěvnost podle kvality jejich hry a jejich výsledků. Pokud jsou k dispozici finance, tak se kupují lepší hráči a výsledky jsou lepší – to platí u Slavie, Baníku a u Sparty s výjimkou výsledků. Naopak s menším rozpočtem většinou dochází k opačnému vývoji (Jablonec, Teplice). Tyto změny návštěvnosti u jednotlivých klubů ale nejsou synonymem celkových změn popularity fotbalu – na obecné popularitě fotbalu jsou pravděpodobně spíše nezávislé. LFA si za cíl dala zvýšit návštěvnost na našich stadionech – lze se domnívat, že tím myslela plošné navýšení návštěvnosti. Ovšem pokud budeme ignorovat kluby, kde návštěvnost vzrostla, či klesla zejména díky klubu samotnému, je návštěvnost naší ligy spíše stagnující s mírně klesající tendencí. Je jistě dobře, že alespoň u velkých klubů návštěvnost stoupla, nicméně cíl LFA bohužel zůstal zatím nenaplněn.

Je i možné, že si LFA počínala obstojně – například obecně zlepšila ligový marketing a pomohla klubům lépe propagovat jejich značku, ale kvůli jistým faktorům stejně neuspěla.

Neblahý vliv na vývoj návštěvnosti hlavně menších klubů má menší počet přenosů na neplacené České televizi. Bez pravidelné propagace menších klubů na bezplatném kanálu klesá totiž povědomí o těchto klubech, a v důsledku i návštěvnost na jejich stadiónech. Rovněž je pravda, že negativní roli hrála korupční aféra s dotacemi pro fotbal a následné utvrzení moci Romanem Berbrem a jeho spolupracovníky. Právě osoba současného místopředsedy a s ním spojené struktury ve vedení fotbalu v poslední době lize ubírají kredibilitu a pravděpodobně také potenciální návštěvníky fotbalových stadiónů, a to navzdory formálnímu odtržení LFA a FAČR. Kapitolou samou pro sebe jsou v poslední době stagnující výsledky reprezentace, která kdysi bývala výkladní skříní českého fotbalu a měla nejspíš také pozitivní vliv na návštěvnost naší nejvyšší soutěže.

Je zajisté velmi těžké zvýšit návštěvnost všech stadionů, i kdyby se LFA snažila sebevíce, stále může existovat mnoho vnějších faktorů a trendů, které návštěvnost snižují nebo zvyšují. Možná otázka na tomto místě je, jaký je trend návštěvnosti v našem regionu, a zdalipak se liší mezi zeměmi? Jak si vedeme v porovnání s konkurencí,  když uvažujeme region střední Evropy?

Návštěvnost fotbalu ve střední Evropě 

V regionu střední Evropy se nyní zaměřme na pět konkurenčních lig – polskou, rakouskou, rumunskou, maďarskou a slovenskou. Graf níže ukazuje vývoj průměrné návštěvnosti lig v těchto zemích v průběhu předešlých pěti sezón.

Z grafu výše je jasně vidět, že návštěvnost na stadionech střední Evropy je stagnující. Za příklad země, kde i díky investicím do infrastruktury roste návštěvnost je často dáváno Polsko. Nicméně i tam návštěvnost poslední dva roky po několika letech růstu spíše klesala a tamní moderní stadiony jsou průměrně méně naplněné než v Česku (viz níže). Nejde tedy říci, že by se trend návštěvnosti ve střední Evropě výrazně lišil, a to i pokud zahrneme naší ligu. Návštěvnost ve všech ligách střední Evropy mírně fluktuuje, například kvůli otevření nových stadiónů – maďarské a slovenské lize stoupla návštěvnost díky vybudování nových stánků Ferencvárosi, Dunajské Stredy a Slovanu Bratislava. Pokud by se konečně postavil stadión v Brně a v Hradci Králové, dá se očekávat, že by návštěvnost naší ligy překonala minimálně hranici šesti tisíc diváků na průměrný zápas. Bohužel situace s budováním nových stadiónů je v Česku tragická a v současnosti o poznání horší než v Maďarsku a Slovensku, srovnatelná snad jen s Rumunskem. Podstatnou roli zde hraje také existence silné hokejové lobby, která se v ostatních zemích střední Evropy nevyskytuje a u nás negativně ovlivňuje například výstavbu stadiónu ve Zlíně a v Brně.

Zajímavě vyznívá srovnání týkající se průměrného využití kapacity stadionů napříč střední Evropou. Ačkoliv se často říká, že české stadióny jsou poloprázdné, tak minimálně v sezóně 2018/19 mělo Česko jako jediná ze zemí střední Evropy stadióny využívané průměrně více než z padesáti procent. To souvisí s relativně malou kapacitou českých stánků - i na Slovensku a v Maďarsku jsou stadiony s větší kapacitou než Letná a Eden. Zdaleka nejtragičtější návštěvnost je dlouhodobě ve slovenské lize – vybudování stadiónů v Bratislavě a Trnavě sice průměrnou návštěvnost trochu zlepšilo, ale lze si všimnout, že tyto velké stadióny stejně často zejí prázdnotou.

Kolik to stojí? 

K lepšímu porozumění návštěvnosti je nutné vědět, kolik vlastně návštěva fotbalu ve střední Evropě stojí, a jestli je u nás fotbal levnější nebo dražší než za hranicemi. V rámci následujícího srovnání je brána v potaz nejlevnější permanentní vstupenka na sezónu 2019/20 bez jakýkoliv zvýhodnění (studentské, důchodcovské, věrnostní). V rámci každé ze středoevropských lig jsou uvedeny kluby, kde tato nejlevnější permanentní vstupenka stojí nejvíce, průměrně a nejméně. Cena roční permanentky v eurech je pak vydělena HDP na hlavu v dané zemi, tak aby byla zohledněna rozdílná ekonomická situace. Jelikož výsledné číslo má více nul za desetinou čárkou, bylo pro přehlednost vynásobeno tisícem.

	Nejvíce	Průměrně	Nejméně
Česko
Rakousko
Polsko
Rumunsko
Maďarsko
Slovensko

Je relativně snadno vidět, že permanentní vstupenky na fotbal jsou v tuzemsku, pokud zohledníme kupní sílu relativně levnější než ve většině srovnatelných lig. Jediné dvě srovnatelné země s podobně levným vstupným na fotbal jsou Slovensko a Rumunsko. V případě těchto zemí by pro kompletní srovnání bylo ale také potřeba zohlednit obecnou kvalitu lig a zázemí stadionů, které jsou pravděpodobně horší. Pokud zohledníme relativně dobrou průměrnou kvalitu stadiónů a úspěchy českých klubů v pohárové Evropě, tak poměr cena-kvalita je u nás zřejmě nejlepší v celé střední Evropě.

Co dál?

Návštěvnost fotbalu v Česku, stejně tak jako všude jinde v našem regionu bohužel systémově neroste. Jistou naději na zvýšení návštěvnosti v české lize dává vybudování nebo zlepšení stadiónu ve Zlíně, Hradci Králové a především v Brně, kde má Zbrojovka obrovský divácký potenciál. Narozdíl od jiných středoevropských zemí v Česku hraje roli velmi silná konkurence ze strany hokejových klubů – jsme jediná země v Evropě, kde se návštěvnost hokeje téměř rovná návštěvnosti fotbalu (překvapivě například v Rusku má fotbal nejen díky větší kapacitě stadiónů téměř třikrát větší návštěvnost než hokej). Zatímco v Praze a Plzni jsou tak populárnější velké fotbalové kluby, například ve Zlíně, Brně a v Liberci se misky vah převážily na stranu hokeje.

Chodit na fotbal v Česku je, zvlášť když bereme v potaz výkonnost a komfort na stadiónu, velmi levné. Ještě nižší vstupné by pravděpodobně návštěvnost podstatně nezvýšilo a celou ligu by jen devalvovalo. Rozhodně je ale potřeba jak ze strany LFA, tak klubů, kvalitnější marketing a lepší servis pro fanoušky - inspirovat se lze například v Rakousku, kde v posledních letech vznikaly zajímavé programy klubového členství atd.

Pozn. Všechny grafy a tabulky v textu byly vytvořeny autorem na základě veřejně dostupných dat.