...aneb Kterak MZ ante portas vnesl zmatek do škamen gymnasia pardubického. ...................................
Návštěva hlavy státu, to je veliká věc. Shlédnuv stav popelníčků v budově České televize, před nimiž málem padl na kolena; a stav korunovačních klenotů, před nimiž na kolena nepadl (asi chyba v agendě), usnesl se Miloš Zeman shlédnouti i stavu pardubického středního školství.
Dle tohoto článku instruovali pedagogové místního gymnasia své studenty, aby prezidenta během plánované diskuse ušetřili hloupých či provokativních otázek. Ve velké míře je to v pořádku - tahle věta zaznít měla a musela.
Asi jste z úvodního odstavce pochopili, že přemírou sympatií vůči současnému reprezentantu republiky neoplývám; přesto však při oficiálních příležitostech bývá zvykem se vzájemně neurážet, dospělí lidé to povětšinou vědí; vědí to i učitelé v perníkovém městečku a chtějí tedy před prezidentem zachovat sobě i škole důstojnost.
Jenže - a to rád potvrdí každý, kdo někdy páchal na jiných vzdělání - ve třídě se VŽDY najde sígr, jehož je nutno se obávat. Navzdory všeobecnému přesvědčení to nebývá ponuré individuum s čírem a trikem "Punk Not Dead," ale zpravidla některý z primusů.
V mé třídě například kolega Vodička. Jsem si jist, že by v takovéto situaci byl schopen do školy propašovat flašku becherovky jen proto, aby si ji od pana Zemana nechal podepsat. Nebo by se přihlásil o slovo a pronesl něco na způsob: "Dobrý den, pane prezidente, bylo nám dnes důrazně doporučeno neklást Vám kompromitující otázky. Bylo Vám oplátkou doporučeno Vašimi poradci, aby z Vás dnes nebyl cítit alkohol?"
Ano, v ten okamžik je již pozdě, aby vyučující geologie knokautoval hříšníka pyritovým masivem; celá aula je vzhůru nohama a vzhůru nohama je i pan ředitel, jež hroutí se z křesla stižen mrtvičkou. Hlava státu narychlo opouští místnost.
Tohle je noční můra českého pedagoga.
Najmě pokud půlka školy hrdě nosí placku s dřímajícím Karlem, kde se píše: "Zeman není můj prezident."
Jelikož si jej neváží.
O to větší popularitě se těší spokojeně chrupající kníže.
Proč? Pochybuji, že by to mládež schwarzenberga-milovná byla schopna srozumitelně vysvětlit (a obhájit). Je to prostě takovej sympatickej pán, kterej, když se kecaj blbosti, spí.
Domnívám se, že právě v tomhle tkví dnešní problém pardubických a nejen jich.
Studoval jsem dvě gymnasia - jedno české a jedno německé. V tom druze zmíněném strávil jsem právě ten rok, kdy je adolescentům vydáván občanský průkaz v naději, že již brzy nabydou rozumu. Mohu kriticky říci, že jsem před německými vrstevníky neobstál. Alespoň zpočátku ne, a vnímavý čtenář už jistě pochopil, že to netkvělo v jazyku.
Úhelným kamenem veškerého vyučování našich sousedů totiž není jazyk, ale rétorika.
Nikoliv schopnost se ze všeho, jak u nás krásně říkáme, vykecat, nýbrž schopnost na základě průběžně získávaných informací zaujmout k věcem stanovisko a to pak ČESTNĚ konfrontovat s jinými.
V Česku LP 1999 - hic sunt leones.
Rád bych věřil, že se od doby mých studií mnohé změnilo, nicméně jak současný způsob konfrontace názorů na úrovni politické, tak i podivné zprávy o dění na pardubickém gymnasiu naplňují mne obavou, že tomu tak není.
Patrně je lépe vychovat mladé lidi, kteří nevědí, že populismus knížete není o nic lepší než ten plebejský, a pak se připosrat pět minut před návštěvou nějakého papaláše.
Je to ostatně snazší, než je učit myšlení beze strachu, nač se jej budou ptát.
.....
