...člověk, který věděl, že slunce je po jazzu nejlepší lékař. Věděl, protože to tak zařídil.
Začněte tímhle.
Dobrý? Tak můžem.
...
V Evropě Hitler zvolna roztáčel svůj mlýnek na lidské maso, Reichstag dávno lehl popelem a polští Židé v dobytčácích ujížděli v ústrety stejnému osudu.
Na druhé straně světa ve slunné Kalifornii se zatím jeden obrýlený košer mladík chtěl stát zvěrolékařem. Čert sám ví proč. Ctihodní akademici nevěděli.
"Brubecku, vy jste už zase myšlenkami jinde... Zase na té druhé straně parku, na konzervatoři, že ano. Víte co, běžte radši tam a nemarněte můj čas."
...ted´ by měl dle všech pravidel následovat příběh o nečekané invokaci titána, před nímž za mohutného fanfár kvasu poklekl všechen jazzumilovný lid. A třeba by se tenhle klasický scénář i naplnil, nebýt jedné drobnosti: Brubeck téměř neumí číst z not. Na vině je údajně optika, jež dává notovým osnovám mizet v mlžných dálkách nevidomí - s týmž problémem se ostatně o dvacet let dříve potýkal i jakýsi Ježek Jaroslav.
Tož, pisálci z nedaleké továrny na sny nuceni zabývat se onačejšími tématy a dvacetiletý Dave, jemuž bylo podmínečně dovoleno dostudovat (nikdy nesmí vyučovat hru na klavír), nechává se jako správný vlastenec nalít do Třetí armády generála Pattona. Japonci totiž zrovna srovnali se zemí Pearl Harbor, celá Amerika je na nohou.
Mlýnek se roztočil naplno...
...
Není tajemstvím, že neblahý úděl jednotek - ať už na jakékoli straně - zpestřovala vojenská hudba. Někdy šlo o celé symfonické orchestry, jindy fidlalo jen několik amatérů; ve vzácných chvílích, kdy ztichly mašinkvéry a "Stalinovy varhany" přestaly vyhrávat ponuré danse macabre, připomínali si takto lidé, že jsou ještě lidmi.
Meziaktní hudbu zákopového typu obstarával tehdy mimo jiné třeba Glenn Miller, jehož hvězda náhle pohasla během letu kdesi nad kanálem La Manche; letadlové lodě US Army operující ve vodách Pacifiku nejednou nabraly svěží vítr díky z domoviny přivanuvšímu swingu, a nakonec i Dave Bubeck nechal se u příležitosti jakési besídky Červeného kříže umluvit
k produkci. A asi proto, že k tanci a poslechu nehrál univerzitou předepsané trojhlasé fugy, zapříčinil tak tartas, jaký na někdejší almě mater nepamatovali od dob zrušení prohibice.
Jednoduše a prostě: z války se domů vracel už jako kapelník vyhlášeného orchestru. Nadto v doprovodu těžkého kalibru - rychlopalného kuřáka a řetězového saxofonisty Paula Desmonda. Jak se teprv ukáže, nemohl se pro budoucnost vyzbrojit lépe.
...
V dnešní praxi jde o zcela běžný jev: hudební průmysl vygeneruje snůšku "koukatelných" jedinců, někdo tomu napíše dva tři hity, někdo jiný to nazpívá a celé se to vyexpeduje do éteru páchat "umění". Udělá se tomu placka, bulvár má o čem psát, producent se zalepí a koupí milence kožich.
Pojme-li pak novopečený subjekt pop music po nějakém čase podezření, že se stává celebritou, je spěšně odklizen a nahrazen novým.
Hudebníci navrátivší se ze zámoří poté, co Klučina s Tlouštíkem vykonali svou práci, ocitli se v podobné situaci. Medaile byly rozdány, konfety opadaly a boj o život vystřídala starost o obživu.
Kam ale jít? Se swingem to vypadalo bledě: tam, kde dřív rozmařile vřeštěla Satchmova omlácená trumpeta, diktoval nyní podivnou bebopovou doktrínu Dizzy Gillespie, Charlie Parker snídal chleba s heroinem a bomber Ellington, někdejší miláček davů, už už zvažoval, zda svou žízní trpící karavanu nepošle raděj pít ze zřídel úřadu práce.
A zatímco v Tennessee už jacísi manželé špekulovali, zda jejich malému Elvisovi bude co k čemu kytara, i Count Basie, který už jazz jednou zachránil, poohlížel se krapet bezradně po zdroji druhé mízy.
Protentokrát to ještě dobře dopadlo.
Tomu, kdo jednou provždy odsunul jazz na vedlejší kolej, ještě není deset let; když z Kalifornie přichází zvěstování převeliké: Dave Brubeck a Paul Desmond založili kvartet.
Svět se začal počítat na pět. A to bylo zatraceně cool.
...
Dave Warren Brubeck, první jazzman, který obsadil titulní stránku časopisu TIME, zemřel 5. prosince 2012. Dlouhý život jeho hudbě a čest jeho památce.
Zdraví VK.
xxxxx
