...a o tom, co má s nadpisem společného chrám zasvěcený všem bohům již roku 27 před Kristem. Pochybujete o mém zdravém rozumu? Čtěte dál...
Hyde Park v Londýně je jeho obdobou. Už pěknou řádku let sluje co pantheon řečnictva. Jak čtenář jistě ví, má tato myšlenka svůj původ v antice, později se přenesla i do palestinských držav říše římské a táhne se jako pověstná červená linie i dobou dnešní. Pozitivní věc. Také si rád zařečním, nakonec proto jsem zde na blogu, a jsou-li mé slinty leckdy někomu nesnesitelné, není nucen mne číst.
Nelíbí se mi však příspěvky v diskuzích. Ne proto, že jsou často kritické; jde však o jejich formulaci. Morality stranou a zaplať pámbu za košatost jazyka českého, v níž si každý může vybrat způsob, jakým se takříkaje vymáčkne. Čím to ale, že z pera mnohých diskutujících kanou slova plná žluče a jeden pak má pocit, že si píše s jedincem mentálních kvalit přinejlepším ponurých?
V antice, o níž již byla řeč, pěstovalo se jak známo chvályhodné umění rétoriky. Bylo věcí všeobecného, a tudíž základního vzdělání. Vybraná mluva, schopnost přesvědčivě prezentovat vlastní názor, popřípadě jej v diskuzi obhájit, byla předpokladem pro veškeré společenské vztahy (snad vyjma vztahu otrokář – otrok). A i tam bylo lze nalézt četné výjimky. Výhodou pak bylo menší množství vzájemného nedorozumění, domnívám se.
Stojí za povšimnutí, kolik rozhovorů, nejen zdejších, vedeno je na bázi „kdo řve hlasitěji, má recht“. Balada o oslovi v duchu Voskovce a Wericha.
A tak, jsme-li ve při, nebuďme alespoň vepři.
Je to naprostá ztráta času, který lze využít lépe, třeba proměnou titulku tohoto blogu do spisovného, byť archaického jazyka:
Vy čtyřprocentní dobytku, nechať vaše příští kroky vedou v místa, kam slunce nesvítí, nechať jen z exkrementů živ jste, a následkem břicha bolení smrtí arcikrutou skonati račtež. To vinšuji vám z plna srdce; vám a vám jedině.
PS: Autor nedoporučuje zkoušet podobné věci v hospodě kolem půl třetí ráno. Najmě v situacích, kdy máte co do činění s na dno lahve důkladně nahlédnuvším násilnickým kořalou...
...v příštím blogu následuje poněkud úchylná báseň pro milovníky nonsensu...
