Sice před desátou večer, avšak širokým bulvárem coby dlážděnou cestou k Římu, korzují davy. Bílé, černé, žluté - tady na Černém Mostě najdete kde koho, málem bych si přišel jako na odkladišti persón, které již ta či ona kultura ke svému rozvoji nepotřebuje a vyvrhla je tedy zde. Proto jseš tu taky, říkám si, bych nebyl xenofobním. Málem bych myslel, že onen chrám českých nadávek, který jsme si postavili přímo ve vyměšovacím ústrojí, nelézá svoji reálnou podobu právě zde.
No vážně.
Chcete-li někoho poslat... tam, však vy víte, pošlete ho na Černý Most, a já se ani nebudu divit, poněvádž tu málo koho vidím dvakrát a my, Češi, hodně a rádi nadáváme.
Jenže i my, na okraj Prahy odeslaní, musíme něco jíst, tedy, že. Z toho důvodu nám sem jistá důmyslná nadnárodní korporace rozpleskla onen již zmíněný ultra-hypermarket, jehož součástí je i Globus. Vilém, jenž třásl hrušní, by se divil. On měl v divadle "Globe" celý svět a s tou okrouhlou, nevelikou stavbou si v Londýně vystačejí ještě dnes. Majitelům důmyslné nadnárodní korporace to patrně nebylo dost košer, čili kolem toho jejich Globu najdete pod jednou střechou ještě celou řadu módních a jiných arcigešeftů, jež mají za cíl jak ta babizna v perníkové chaloupce píchat vás do prkenice a zkoumat objem tuku na vašem kontě.
Je-li v Globu celý svět, pak u nás najdete celý vesmír!
Hoj, toť heslo pro nákupní centrum... Místo něj se na průčelí skví nějaký chlapeččí xichtík ve vojenské přilbici, v ruce samopal a usměvavě vám sděluje, že právě dobyl Černý Most. Prý tam někde mají cosi jako dětský koutek, nebo co. Mně je to brátvuršt, od hesla "Sbohem, armádo" mne to ani v nejmenším neodradí. I když - to musím uznat - pohled na bandu khaki pišišvorů s těžkými kulomety přímo v centru by mne pobavil...
...tak vidíte, já tu rádobymoudře spílám tržnímu kapitalismu, a téměř jsem propás tu krasavu, co prošla kolem. To ono zas jo, hezký holky se tu najdou, občas. Tahleta právě zápasí s dveřmi, má toho světa, co si koupila, plnou náruč, já bych jí je rád podržel, ty dveře, jenomže tohle jsou ty otočné, co se tak rády zasekávají najmě když spěcháte čili nic, a krom toho za ní hromovým krokem kráčí dvou a půl metrový kolos, plešatá, vyholená gorilla s hnáty jak bagr, od něhož bych za tuto nevyžádanou galantnost jistě dostal do drščžky. Nemám rád opy, a zrovna tenhle druh bývá chorobně žárlivý, ale s taškami pomoct, to ne... četl jsem někde.
Tak počkám, než ta krasava se svým drobečkem odšuměji, a jdu dál.
Ne, mladej pane, já žádnou vaší debetní kartu nepotřebuju - jakémusi mladému Beďarssonovi pořád nejde na rozum, jak jsem mohl přežít svých pětadvacet jáhrů bez jejich pomoci. V puse má zaseklý gramofon a jsou mu vidět proužkované ponožky, anobrž ty své erární finančnické kalihoty nafasoval po někom výrazně menším. Oni se s tím asi ti pánové v bance moc nebabrají, žádného brigadýra jsem tu neviděl než jednou, tak na co.
Přeprogramovat, pořádně oblíkat, brblám si v duchu, ale to už mi zas cestu zastoupí baba a pokouší se mi vecpat jakýsi pofiderijně vzhlížející krém. Dokonce to na mne chce mazat... a já pak určitě ztuhnu jak prkno, ona mi z kapsy vyndá peníze, pak mne namatlá podruhé, ale něčím jiným, já zas roztaju, vezmu si krém a pudu domů. Prdlačky, švagrová, mluví ze mne strýc Pepin. V duchu ovšem, protože nahlas jí právě vysvětluju, že žádnou přítelkyni nemám, a i kdybych měl, tak... se ji snažím zdržet od společnosti zmatlaných všemi mastmi omaštěných bab s podezřelými mazadly.
Lidi, co se to děje, vždyť já jdu jen pro kus toho chleba a nějaký mlíko!...
Momentka třetí.
.......
