Však už jsme to měli zapotřebí.
Bývá dobrým zvykem, že do toho vždycky padneme sami, o to však důkladněji. Prostě se někde objeví pán s knírkem, začne hulákat a už lítaji rohatý ode zdi ke zdi. Křičí se „Für Heimat!“, „With help of our God!“, „Pro světlejší zítřky!“, a v rámci toho dochází k příslušné korekci stavu populace.
Rázem je víc volných pracovních míst, chudiny ubylo, neb během války pomřela hlady či byla odvelena za a) na frontu, za b) do gulagů. Spisovatelé, ideologové, a hledači masových hrobů mají pré, stejně jako zbrojovky, jejichž majitelé si byli řádně namastili pudeláry, čímž podpořili HDP a mají tak čisté svědomí.
Když se pak uzavře příměří, vítězná strana nabídne jménem civilizace poraženým nějakou tu hospodářskou pomoc, aby se neřeklo, a ve skrytu duše nepočítá jejich padlé, ale svůj čistý zisk. Pokud je vítězů více, kořist si rozdělí a po dobře naplánované diplomatické roztržce se o ni posléze rvou, hrozíce si vzájemně raketami dlouhého doletu.
Nad tím vším pochopitelně prodlévá ten Nejvyšší, jemuž se v míru děkuje za mír, u nějž se za války o mír prosí a v jehož jménu se každý ozbrojený konflikt započne. Je už to takovou naší hezkou tradicí.
Přijde mi skvělé, jak v tomto bodě skvěle spolupracujeme s přírodou. Když už sami nemůžeme nic vymyslet, neb válka v Iráku je prakticky u konce a situace v Africe nikoho nezajímá, juž i přispěchá matka příroda, aby nás krapet profackovala šíleným hovězím, chřipkou nakaženým letectvem či v poslední době tankovou brigádou chrchlajících prasat.
Důkazem Darwinovských teorií je fakt, že na nás vede útok tvor, který je nám ze všech nejpodobnější a bez něhož si zvláště my prasožrouti své životy ani neumíme představit.
Jak praví klasik: Ano, miluji brambory. Brambory prasátku a prasátko mně.
Takže dobrou chuť a bůčku zdar.
Další evoluce na sebe jistě nenechá čekat.
