Oktáva o všežravém tapíru...

...aneb značně nonsensová (a KRÁTKÁ) báseň o krizi střevního věku páně básníkova... Kdo píše, ten to zná... :-)

Kdys perlami jsem dláždil a krasoslovím papír,

jat vášní nepříčetnou co dekolt ženy krásné...

Však myšlenky mi sežral obří, nadrozměrný tapír,

teď dírou v hlavě větrám a rým mi kdesi vázne.

Leč tapír, to je dobrák, i napijme se na mír.

- Když invenci chci vrátit, on říká mi jen "blázne"...

Tož v dobré víře doufám - v čemž oba jsme za stejno -,

že zanechá mi aspoň

z inspirace

lejno...

.......