- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To zase jednou zvečera mrzlo, až pro samé ty graffiti, co dělá ten jeden, který vám kolem vánoc tak rád leze pod kabáty a do bot, nebylo z oken vidět – tedy alespoň pro mne jde o neklamnou výzvu, abych se uchýlil do kouta. Respektive do Kouta, neboť tento ukrývá se na nároží našeho maloměstského náměstíčka a přitahuje mne rozhodně většími půvaby než ten můj pavučinou ovinutý, domácí.
Vrchní v Koutě je také starý pavouk, snová z vláken obrazce, na nichž se místo rosy třpytí orosené sklenice piva, místo slunečních paprsků protínajících mlhu zrána zde cigaretovým čmoudem poblikávají pestrá světla hracích automatů, a místo trávy osvěžuje lokál svou zelení kulečníkové sukno.
Mám rád zelenou, najmě v tomto ztvárnění, a že mrzne až praští, což hmyzu nesvědčí, jdu se dobrovolně nechat chytit.
Je prima, že téměř nikdy nemusím se s nikým předem domlouvat, vždycky se tu najde nějaký borec, s nímž ochotně poměříme tága. Dnes třeba Datel. Který má ovšem problém, poněvadž sem chodí ještě jiný Datel, ale tomu se ještě také říká Květák, Ježíš nebo Luigi Broccolo a ten je tu taky a navíc je můj bratr.
Mimochodem, k vánocům dostal květináč a ptačí budku, tu prý „na datla“.
Takže mi tu říkají Květákovo brácha a tátovi jsem tuhle oznámil, že je tedy podle všeho a hlavně všech Starej Květák.
Moc ho to potěšilo.
No a tak jsme si toho večera dávali vzájemně na prdel a lidů přibývalo a ubývalo, no ale když sportujete, moc to nevnímáte. S nelibostí jsem si všímal jen těch pánů, kteří oddaně přistupovali ke zdi a krmili svými fiňáry majitele blikajících krabic. Aby mi někdo takhle nezištně a pravidelně přispíval na dovolenou, to bych bral, vám tedy řeknu.
Však i pan starosta tuhle psal na titulní straně místního radničního pamfletu, že se u bezrukejch z kredence, a teď cituju: mohou odehrávat tragické lidské osudy typu vzniku závislosti nebo prohry celé výplaty. A také, že: z pečlivých rozborů městské policie vyplývá, že především non-stop bary a herny jsou výchozím místem pro následnou, často trestnou činnost.
To bych sám nevymyslel.
…Datel s Datlem se posléze prososali do společensky neuspokojivé situace a šli do budek. Mezi posledními šťouchy se dostavila přítelkyně, z věnečku jsoucí a jsoucí v podobně složité situaci, i posadila se ke stolu a se slovy Nebuď mě decentně usnula.
Tudíž na bar. Dnes je za ním Věrka, taková interesantní osobnost, a ještě dva pánové, které jsem tu nikdy předtím neviděl. A doufám, že ani neuvidím.
Posuďte, dáte se s někým do řeči, v dobrém rozmaru popíjíte obsah svých sklenic, to dá rozum, že v nich není sifon, dojde i na tykání a otázky standardního ražení typu co děláš, jak to jde a co je tam u tebe novýho, a jeden z nich najednou vytáhne cosi jako portmonku a v ní je odznak kriminální policie. A vy se ho zeptáte co já s tím a on že nic a strčí ji zpátky. Takže to tak vezmete, slečna se probudí, přisedne, dá si čaj a zábava proudí dál.
Jenže těm dvěma najednou začnou zelenat hlavy a zelenají ještě chvíli, načež se vytasí s důvtipnou dedukcí, jestli ona ta slečna není třeba pohřešovaná.
Hospoda až na nás prázdná, oni řeknou no tak, když to nejde po dobrém, jeden ji drapne a odvede si ji ke stolu. Pak ji drapnu já s vysvětlením, že je čas jít dom.
Ani omylem, pane, vyšetřujeme.
A co vyšetřujete, smím-li se ptát.
Pravděpodobnou pohřešovanou osobu.
Podobná je spíše své matce, řekl bych.
Jenže slečna, tak jak šla na věneček, nemá u sebe doklady a kriminálník od policie, co se mnou sedí na baře, vytáhne mobil a žádá o podporu měšťáků. Přiznám se, že po deseti minutách velmi smysluplné konverzace mluvil jsem už docela hlasitě a používal slovní zásobu způsobem, který obvykle považuji za nevhodný.
Věrka za barem oči v sloup.A empíci pořád nikde.
Na otázku, kde jsou kolegové orgáni, dostalo se mi jakéhosi výchovného odseknutí, které končilo slovem mladej.
V tu chvíli má ješitnost má mne k činu a volám je sám. Jsou tu za pět minut.
No a pak rychlý spád. Nově přišedší píšou si číslo mého OP a vyzývají nás – tedy mne a mou přítelkyni k opuštění lokálu. S dodatkem, že kromě mne jim, zajímavá věc, nikdo nevolal.
Dále je v tom pravém slova smyslu pozoruhodné, že si nedělali žádné poznámky. Asi ani neudělali, neb jsme nebyli venku ještě ani minutu, a auto MP ČR už bylo opět na cestě, by pomáhalo a chránilo.
Hospůdka V Koutě má svůj půvab. Jsou tu ty blbé automaty, ale i kulečník, dobré pivo a moc fajn, přestože: z pečlivých rozborů městské policie vyplývá, že především non-stop bary a herny jsou výchozím místem pro následnou, často trestnou činnost.
Což je fakt. Být tam autem ti kriminálníci, pochčiju jim kolo.
Tak mi o tom ještě chvíli povídejte.
Další články autora |
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...