Počasí? Nastavte si ho osobním termostatem!

Žijeme ve světě, v němž se hranice mezi skutečností a virtuální realitou stává stále nepostřehnutelnější. Prostřednictvím médií jsme denně bombardováni výsledky počítačových simulací blízké a vzdálenější budoucnosti, v níž číhá nebezpečí srázky naší planety s jiným vesmírným tělesem, už za dvacet, možná padesát či sto let  prý budeme muset čelit děsivým následkům globálního oteplování a dalším hrozbám, které by mohly způsobit zánik lidstva. Ve světle těchto katastrofických vizí není divu, že nás dokáže vyvést z míry banální skutečnost, že v lednu není nic neobvyklého, když na severní polokouli sněží a teploty klesnou pod bod mrazu.

Možná právě proto nás i celou Evropu  zaskočila tlaková níže Daisy, která v minulých dnech zasypala starý kontinent sněhovou pokrývkou. U nás v podhůři Jizerských hor jen symbolickou, jinde dvaceti až třiceti a v extrémních případech i padesáticentimetrovou. Sněžení navíc  doprovázel silný nárazový vítr a rtuť teploměru poklesla někde až pod mínus deset stupňů Celsia. Televizní moderátoři a autoři internetového zpravodajství označili situaci za katastrofickou, málem hovořili o apokalypse a obrazové záznamy ze zavátých silnic, letišť i železničních tratí provázeli emotivními komentáři podmalovanými srdceryvnou hudbou.  Proč vlastně?

Vždyť ve skutečnosti se nic tak dramatického nestalo. A v minulosti nepříliš dávné jsme zažili ještě krutější zimy. Vzpomínám třeba na rok 1961, kdy páteční noční vlak, kterým jsem se tenkrát vracel ze studií,  zapadl do závěje a tak jsme se skupinkou ostatních cestujících putovali fujavicí šest kilometrů do cílové stanice pěšky. Nebo zimu 1978/79, kdy vládly obdobné sněhové podmínky a senzacechtivý reportér ČT marně lákal z řidiče linkového autobusu ČSAD z Liberce do Prahy dramatické líčení boje s běsnícími živly. Dozvěděl se jen: „No na Záskalí to »trošku« foukalo,  ale nedělo se nic, aby to profesionál nezvládl a nedojel načas!“ Vím, že mezi osádkami sněhových pluhů a fréz, řidiči z povolání, železničáři, energetiky a dalšími, kteří se přímo podílejí na likvidaci sněhové záplavy, je většina skutečných dborníků, kteří pracují s plným nasazením.

Na každoroční otázku „co odpovíš, až se zima zeptá, cos dělal v létě,“ spíš pozapomněli odpovědní pracovníci státních administrav a dalších institucí, kteří mají  u nás a po celé Evropě na starosti bezchybný stav infrastruktury. Nebo spíš při řešení „významnějších“ problémů, jak a čím pomoci ostrovním Maledivám a ostrovům Mikronésie čelit někdy v budoucnosti důsledkům globálního oteplování, zcela vypustili z hlavy fakt, že v zimě sněží. Příkladů by se našlo dost, pro ilustraci stačí připomenout britské úřady, které teprve nyní horečně zajišťují dodávky posypové soli na silnice.

 „Politici a jejich sublaterní úředníci,“ připomíná v této souvislosti komentář v německém týdeníku Der Freitag, „se příliš intenzivně zabývají možnými důsledky globálnímho oteplení pro rok 2050, než aby měli čas hledat, jak třeba pomoci mrznoucím bezdomovcům v Berlíně.“ A s malou obměnou toto konstatování  platí i u nás.  Pregnantně řečeno – vědci by měli konečně přestat konkurovat hollywoodským scenáristům a autorům sci-fi literatury v předkládání katastrofických vizí budoucnosti,  a politici jejich hypotézám naslouchat jako svatým příkázáním, jež už včera bylo pozdě uvést do praxe. „Údiv a bezmoc, kterou naše elity projevují nad řáděním Daisy,“ napsal jistý čtenář v odpovědi na anketní otázku jednoho zahraničního deníku, jak prožívá současné běsnění zimy, „jen prokazují, jak jsou odtrženy od reálného života a žijí ve virtuálním světě, který si vytvořily!“

Od okamžiku, kdy na naší planetě vznikl život, platí, že přežívají jen ty druhy, které se dovedou

adaptovat na měnící se  životní podmínky. Veškeré pokusy člověka poroučet větru a dešti jsou marné, stejně tak i snahy ovlivnit ve svůj prospěch vývoj klimatu. Úsilí by se mělo soustředit spíš na to, jak se možným změnám přizpůsobit. Myšlenku, že si my, či naši vnuci, počasí podle přání a potřeb naprogramuje termostatem z pohodlí obývacího pokoje, je zcela nereálná.