Léčba Urbanem

Okřídlené rčení „Operace proběhla úspěšně, pacient zemřel“, určitě už několikrát životě použil každý z nás. Nikoli náhodou mě napadlo nad receptem (naštěstí!) už bývalého sociálně demokratického ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana na řešení dopadů světové finanční krize na české hospodářství. Jeho lajtmotiv je poměrně stručný: „Ani jedna zbytečná koruna přes hranice České republiky“, zahřímal si s temperamentem sobě vlastním ve středu od řečnického pultíku v Lidovém domě oranžový národohospodářský guru.

Pateticky vyzval občany, firmy i státní instituce, aby nakupovali výhradně české zboží, protože tím pomůžeme sami sobě. „Považuji za nemravné od této chvíle posílat českou korunu přes hranice ČR při nákupu jakéhokoliv zboží,“ sdělil. "Pokud budeme kupovat české zboží, budeme to dělat všichni, bude to znamenat, že některé podniky nebudou muset omezovat svoji výrobu, bude to znamenat, že některé podniky možná budou mít příležitost přežít.“   Jen zlomyslně doufám, že koncept svého projevu si naťukal na obstarožním psacím stroji Zeta, či na počítači Ondráš, představovaném za dob minulého režimu jako „vážného konkurenta“ komputerů Apple a Gatesových písíček. Ale teď vážně. Udeřit v krizových dobách na notu vlastenectví, přesněji řečeno „fángličkářského vlastenčení“ může mít, a zpravidla také mívá, u méně inteligentnější části obyvatelstva úspěch. Stačí si vzpomenout na kuřáky-patrioty z nepříliš vzdálených 90. let, kteří pohrdali cizáckými malborkami a hrdě zamořovali ovzduší dýmáním   tradičních českých cigaret Start nebo Sparta a zcela jim uniklo, že všechny tři značky vyrábí v Kutné Hoře americký koncern Phillip Morris. Panu exministrovi zřejmě stále nedošlo, že žijeme v globálním světě, nikoli na osamělém ostrůvku izolovaném od okolí  nekonečným oceánem. Věřit tomu, že stále hájí teze někdejších socialistických národohospodářů, kteří tvrdili, že ekonomické krize a období recese na Západě nemají na situaci v zemích někdejšího moskevského bloku žádný vliv, protože pokud jde nejen o hospodářství, ale i vědu a výzkum, surovinové zdroje atd. jsou na kapitalistickém světě zcela nezávislé, se mi přece jen věřit nechce. Už proto, že sám musí vědět, že jsme na to zaplatili zastaralou infrastrukturou, muzeální výrobní technologií a navzdory „zlatým českým ručičkám“ ztrátou konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích. Pokud však slova o obchodní a hospodářské izolaci v zájmu odvrácení krize a disciplinovaném nakupování výhradně domácích produktů myslí opravdově, pomáhej nám Pánbůh. Ve svých důsledcích to totiž bude znamenat návrat k tesilovým kalhotám z dob Anno dazumal (možná se v nějakém zapadlém skladě najde i zaprášená zásilka dederonových košil exportovaných z bývalé NDR), „špičkové“ elektronice značky Tesla i nekonečným lhůtám, které na zřízení telefonní přípojky potřeboval tehdejší poskytovatel telekomunikačních služeb. Protože mobil, který vesměs pochází od zahraničních výrobců, i nadnárodní poskytovatele služeb přece svými těžce vydělanými korunami žádný skutečný vlastenec nebude podporovat. Rovněž tak topit cizáckým zemním plynem, když máme domácí (pěkně dýmající) hnědé uhlí. Domyslíme-li sociálně demokratický návrh do důsledků, vyplývá z něj jediné. Problémy neřešme, zakryjme si oči, zacpěme uši a dobře se doma zabarikádujme do doby, než se celosvětové ekonomické klima zlepší. Přesně podle zásady, kdo nic nedělá, nic nezkazí a nakonec za svou obezřetnost sklidí potlesk.  Jenže… Pokud by „pacienti“ ochotní podrobit se Urbanově radikální operaci místo mzdy dostávali za práci třeba přebytky výrobků z krachujících skláren, či jiný neprodejný tovar, asi by nepřežili. A těch, kteří by úspěchu vlasteneckého záchvatu mohli tleskat, by zřejmě příliš nebylo.