Kobliha jménem Džeržinský

Bojím se lidí, kteří nemají smysl pro humor. Takových, abych použil příměru z Jirotkova oblíbeného Saturnina, co tráví ospalé nedělní dopoledne v kavárně Slavia, na stolku před nimi stojí mísa koblih a je ani nenapadne myšlenka, co by následovalo, kdyby ostatní, stejně poklimbávající hosty, náhle začali zmíněným pečivem bombardovat.

Studie (západo)evropských politologů a historiků řadí to této kategorie především představitele levicových stran a hnutí. Označuje je za osobnosti, jež samy sebe pokládají za Světlonoše, kteří za svůj hlavní cíl považují vnášet osvětu mezi širokou veřejnost. Své poslání plní s houževnatostí zkostnatělého byrokrata. A s přesvědčením, že při objasňování recyklovaných tezí Karla Marxe a ostatních „otců - zakladatelů" je nepřípustné žertovat, polidštit nudně učené traktáty o „imperialistovi třesoucím měšcem" trochou humoru, nadsázky, nebo (nedej Bože!) dokonce ironií.  

Dalo by se říci, že je to čistě jejich věc, jenže oni podobné chování vyžadují i od svých ideových odpůrců. Nedokážou pochopit, že mohou existovat politici, kteří hledí na svět s nadhledem. Každou jejich poznámkou, která má odlehčit atmosféru, či provokativní gesto berou smrtelně vážně a spekulují, co tím vlastně „chtěl básník říci", co to vypovídá o jeho skutečných (před veřejností pochopitelně pečlivě skrývaných) mocenských záměrech a ambicích.

Jen díky podobnému uvažování a nedostatku smyslu pro humor se podle mého názoru zrodila nejnovější aféra na naší domácí politické scéně. Ano, mám na mysli odhalení nového ministra vnitra Martina Peciny, že na zdi kamrlíku, který jeho předchůdce ve funkci používal jako odkladiště nepotřebných věcí, byla pověšena fotografie „rudého kata" a zakladatele bolševické Čeky Felixe Edmundoviče Džeržinského.  „Portrét na mě vypadl ze skříně po mém příchodu do kanceláře ministra vnitra. Z recese jsem jej pověsil do místnosti, kterou jsem využíval jako svůj osobní sklad, aby připomínal dědictví totalitního Ministerstva vnitra - duch strachu a obav. Ledacos z toho přežívalo na chodbách i po předchozích dvou ministrech. Mělo to být zároveň memento, aby se ministerstvo opravdu změnilo," uvedl Langer v prohlášení zaslaném serveru iHned.cz.

S tím se však hlasatelé oranžových idejí nespokojili. Už proto, že se „objev" dá využít v kampani před nadcházejícími podzimními parlamentními volbami a poukazy na údajné Langerovo „okouzlení" Džeržinským vymazat z mysli veřejnosti vzpomínky na osmiletou vládu ČSSD, během níž nejprve funkci ministra vnitra a později krátce i premiéra vykonával Stanislav Gross a nejen příslušníci mladé generace tehdy policii označovali jako Grosstapo. Je zajímavé, že na přezdívku bezpečnostních složek z dob jejich vlády sociálně demokratický poslanec David Rath i jeho spolustraníci ve svých temperamentních výzvách k Langerovu neprodlenému odchodu z politické scény jaksi pozapomněli.

Proč asi? Zřejmě by se pak tvrzení, že „způsob myšlení Ivana Langera je demokracii nebezpečné", abych parafrázoval výrok Jeronýma Tejce z ČSSD, ukázalo ve světle autoritářských postojů jeho nástupce vůči „narušitelům" předvolebních mítinků ČSSD značně nadsazené.